Epizoda konečně upravena. Omlouvám se za problémy, které tu byly.
Epizoda 3. Nejzákeřnější protivník
Od poslední velké hrozby již uplynuly dva dny a loď se opět líně pohybovala v hyperprostoru směřujíc do neprozkoumané galaxie za neznámým cílem.
Za tu dobu již byla většina posádky smířena s posledními událostmi a až na výjimky se přizpůsobily dennímu zmatku, kdy se pár jedinců snažilo pomoci zbytku od nového problému.
A byl to problém opravdu velký, větší a smrtelnější než nebezpečné plyny a smrt sešrotováním, šlo o hlad. Ten vznikl velmi rychle, jelikož všechny zásoby na lodi již byly spotřebovány a nikdo neviděl žádné východisko.
‘‘Alespoň že vody je dost!‘‘ Řekl v té chvíli Bren na odlehčení situace, neb věděl že to s nimi vůbec nevypadá dobře.
‘‘Jo-nó…myslíte že antikové měli stázové komory pro chleba?‘‘ Vstoupil mu náhle do řeči další podplukovník na palubě, vysoký černovlasý muž s hnědýma očima. Již na pohled vypadal sympaticky, mladě a přesto charismaticky. Byl to Thomas Stephanson, nedávno převelený důstojník, o kterého se vláda zajímala už od začátku projektu Stargate, jenže kvůli jeho svérázné povaze dali raději přednost jiným, možná méně zkušeným lidem, až doteď.
‘‘Zvláštní! Letíme v lodi bez zásob, ani nevíme kam a vy pořád neubíráte na vašem humoru!‘‘ Odvětil Bren automaticky a bez delšího přemýšlení.
‘‘Měl bych zoufat nad možnou smrtí? V tom případě bych byl celý život negativista. Je tu šance a já mám šance rád, vy snad ne?‘‘
Bren vypadal, jako kdyby tu otázku nevnímal a na chvíli se zahleděl do zelené záře, která jak se zdálo ztrácela jas.
‘‘Jak je na tom Kováček a Nerad? Je dva právě nejvíc potřebujeme.‘‘
‘‘Kováček se lepší a přibližně zítra by se prý mohl zmátořit. Nerad se ale naopak horší. Bůh-ví co mu je.‘‘ odpověděl ustaraně.
‘‘A ten nový vědec?‘‘
‘‘Zatím je to úplně stejná práce, vypadá to že ani jeden z nich nedokáže tak lehce pohnout s tímto druhem zabezpečení.‘‘
‘‘Dobrá, pokud vám to nevadí, na chvíli půjdu spát. Vy mi zatím sečtěte posádku, zjistěte potíže a jejich řešení. A vymyslete něco s tím jídlem ano? Děkuji!‘‘ Dořekl a vůbec nevnímal nesouhlasný výraz jeho nynějšího správce. Ihned se otočil a odešel několik metrů chodbou, která z druhé strany navazovala na řídící místnost s bránou.
‘‘Já se nato vykašlu!‘‘ Odfrkl si Thomas.
Další dvě hodiny se na lodi vesměs nic neudálo. Většina lidí byla poblíž brány, někteří spali a ten zbytek hrál různé karetní hry, které jim po odletu zůstali v kapsách. Jen několik nadanějších jedinců muselo pracovat, to už od doby, co odletěli.
Na ošetřovně se oháněl medik Jim Raven, chodby prozkoumávala seržant Jennifer Kinsová, místo Charlese Brena třímal Thomas Stephanson a u řídících panelů lodi byla jako náhrada za Marka Nerada archeolog Karim Younis, pocházející z Arábie.
Teprve po nějaké době, kdy už byl Stephanson dávno v řídící místnosti, se přiřítila udýchaná Kinsová, vyběhla schody a opřela se o jeden z panelů, což poměrně rozhněvalo nového technika, který jí to dal najevo odstrčením její ruky, jež vzápětí zaujala pozici nad jejím kolenem, o které se opírala.
‘‘No co zas je?‘‘ pravil Thomas znuděně a bylo vidět, že ho její nynější starosti vůbec nezajímají. Kinsové navíc chvíli trvalo, než byla schopna slova, ale nakonec se drkotavě vymáčkla a společně s přerušovaným funěním se rozpovídala:
‘‘Dostala jsem nápad! Posledně jsme zkratovali motory a oprava nanity trvala dvě hodiny! Uděláme to u nějaké blízké planety a tak můžeme doplnit zásoby!‘‘ Vyhrkla, ale Stephanson nevzrušeně dodal:
‘‘Ano, máte pravdu! Brána přeci na podruhé půjde! A my známe adresu, nebo lépe-zajedeme tam lodí ne? Máme jich přeci na rozdávání! Ano, děkuji ale už jsem nato také myslel! K ničemu to není! Navíc jedině Nerad je schopen sestavit ten program znovu!‘‘ odvětil.
‘‘Vy jste ten program smazali?‘‘ Drkotala zděšeně.
‘‘To se stává když tablet vyhoří.‘‘
‘‘A co transportační paprsky? Měly by tu být, tato loď je nato dostatečně vyspělá!‘‘
‘‘Nemáme kontrolu nad žádným systémem seržante.‘‘
‘‘Tak prohledáme loď! Určitě tu nějaké jumpery budou! Atlantida jich přeci byla plná a tato loď je daleko významnější!‘‘
‘‘Dejte pokoj, hangáry bychom už dávno našli, navíc tu není nikdo, kdo by uměl jumper řídit a zároveň měl antický gen. Nápad ale pěkný, jen tak dál!‘‘
Na Jennifer bylo vidět náhlé zklamání, ale nečekala a sklesle odešla, prohazujíc jakési podivné slovo když kráčela po schodech, nejspíše nadávku protože se Younis, který stále seděl u počítačů zasmál.
‘‘Hele ty aladine, koukej s tim něco udělat, sedíš tady už den a nebyl jsi schopen ani otevřít složku s daty!‘‘
Na toto napomenutí od Stephansona náhle utichl a pustil se opět do práce. Thomas poodešel pár kroků dál a začal přemýšlet nad plánem, se kterým Kinsová přišla. Ve skutečnosti jí totiž lhal, na nic podobného nepřišel a i když se to zdálo minimálně reálné, na lodi skutečně mohli být hangáry plné jumperů. Byla to pro něj naděje, ke které se rozhodl upnout raději, než k vyhladovění, které by je na lodi čekalo.
‘‘Alibabo, máš tam mapu lodi?‘‘ Okřikl chudáka vědce.
‘‘Ne, alespoň si to myslím, nikdy jsem neviděl nic co by se rovnalo tomuto zabezpečení, potrvalo by mi měsíc než bych byl vůbec schopen zjistit, jestli měli antikové mapy lodí.‘‘
V tom Thomasovi cosi došlo, zasvitla mu jiskra pochopení v očích a rázně se otočil.
‘‘No to snad ne!‘‘ řekl si sám pro sebe a vyběhl směrem na ošetřovnu.
Když doběhl, vše se zdálo být v pořádku, pacienti leželi na lůžcích a Raven společně s několika dobrovolníky je opečovávali.
‘‘Jime! Nechoval se Nerad v poslední době divně?‘‘ řekl a přiblížil se k němu.
‘‘Nijak zvlášť, většinu času leží a zírá do zdi, občas něco říká, asi nadává ale moc mu nerozumím, asi to říká ve svém jazyce‘‘ odvětil a nepřestal si prohlížet pozoruhodný přístroj na pultu, jež problikával různými barvami. V porovnání s každodenní zelenou to byla pro oči úplná slast.
‘‘A co přesně říká?‘‘
‘‘Já nevím Tome, rozhodně česky neumím!‘‘
‘‘Tak si vzpomeň, alespoň výslovnost!‘‘
‘‘Nevím, asi nějaké ímo pak nějaké fraky a já nevím co ještě, na jazyky paměť nemám.‘‘
‘‘Nemohla by to být latina?‘‘ Zeptal se a počal očima hledat lůžko s probíraným pacientem.
‘‘Latina? No já nevím, latinsky neumím a on myslím taky ne.‘‘
‘‘Jsi doktor a neumíš latinsky?‘‘
‘‘No a co? Měl jsem důležitější práci než si pamatovat nějaké jazyky!‘‘
‘‘Dobře, poslouchej-nemáš tady někde nějakej skener mozku? Víš to jak zaměřuje tu aktivitu mozku, nevim jak se to jmenuje.‘‘
‘‘No ano, něco tu je ale ještě s tím moc neumím, ale nevím k čemu by to bylo?‘‘
‘‘Poslouchej…‘‘ začal Thomas tiše a pokračoval šeptem, ‘‘Mám domnění, že Nerad by mohl mít vědomosti antiků!‘‘
‘‘Prosimtě, jak by se k nim dostal? Všechny zařízení, které ti to byly schopny přehrát do hlavy už nejsou!‘‘ Odpověděl Raven nahlas.
‘‘Já nevím, prostě mu to udělej ať je klid!‘‘
Raven se tedy dal do práce, musel za pomoci dvou dalších pomoci Neradovi se dostat k podivnému stroji, který vypadal jako kostka, na níž byla prohlubeň tak akorát pro obličej, taktéž z ní vycházela světla, ale Thomase víc zajímal konečný verdikt.
Po chvíli, kdy měl Nerad obličej uvnitř se opět přesunul na svou postel, kde zůstal a něco si pro sebe mumlal.
‘‘Takže?‘‘ Zeptal se Stephanson směrem ke zděšenému Ravenovi, který nevěřícně zíral na obrazovku svého tabletu, který k přístroji napojil.
‘‘Kruci měl si pravdu! Má neuvěřitelnou aktivitu mozku, já-já nevím jak se k tomu mohl dostat, vždyť je to blbost! Za dva dny na lodi se neprojeví toto stádium přetížení, alespoň u O’Neilla to tak bylo!‘‘
‘‘Měli bysme si s ním promluvit, já myslím že k tomu přišel ještě na zemi.‘‘
‘‘Nemožné, byl na Antarktidě dva měsíce po nálezu a nic, na Orielu byl myslím pod dohledem!‘‘
To už ale Stephanson nevnímal, pomalu přešel k Neradovi, který měl stále neutrální výraz ve tváři, ačkoli z očí mu bylo poznat rozčarování.
‘‘Takžé…ty si našel ten-antickej mozkocuc a nechal si ho přehrát do hlavy?‘‘ Jako odpověď Nerad záporně zakroutil hlavou ve významu slova ne.
‘‘A co ti teda je?‘‘
Nerad promluvil, ale ani jeden mu nic nerozumněli, bylo to odlišné od jeho jazyka, který slyšeli vždy když se rozčiloval, nepochybně to tedy byla antičtina.
‘‘Hele, hele! Zpomal, vůbec nic ti nerozumím! Co kdybys nám to nějak ukázal?‘‘
Vzápětí začal v rukou mávat podivná gesta a bylo jasné, že ani tímto stylem se nedomluví.
‘‘Jime, umí tady někdo latinsky?‘‘ zeptal se Stephanson
‘‘Jo, pár lidí ano. Přivedu ti někoho, počkej tu!‘‘ odpověděl.
‘‘A dávej přednost ženám!‘‘ Zazubil se Stephanson a vzápětí zamračil.
Po chvíli se Raven vrátil a za zády měl koho jiného než všudypřítomnou, uječenou a namyšlenou Kinsovou.
‘‘Myslel jsem někoho normálního!‘‘ promluvil Thomas dlouze, aby bylo jasné že ona nebyla nejlepším výběrem.
‘‘Je to jedno ne? Překlad jako překlad.‘‘ Kinsová dělal, že je ignoruje.
Po chvíli rozprav, které se s Neradem dočkala bylo téměř zázrakem, že mezi nimi nevypukla hádka, jak k tomu už byli všichni přivyklí. Když skončili, Kinsová se na ty dva obrátila a začala: ‘‘Moc jsem tomu nerozuměla, ale asi mluvil o tom antikovi na lodi, snad něco o mysli a že tak získal vědomosti, stačí?‘‘ Zeptala se.
‘‘Takže mu ty vědomosti dal ten antik?‘‘ začal Stephanson.
‘‘Myslím, že ne. Jak jinak by zjistil polohu té lodi z počítače, který prohlédli největší odborníci země?‘‘ pokračovala Kinsová a všichni tři se na Nerada zahleděli, ten jen nechápavě pokrčil rameny.
‘‘Jime, je možné že ten antik se sám odstázoval, dal Neradovi nějaké vědomosti a zase se nastázoval?‘‘ Usmál se Thomas.
‘‘Asi ano?‘‘ Odpověděl bez jakéhokoli tónu. Pobavený výraz Stephansona tak přešel v nechápavost.
‘‘Nerade, ten antik ti dal něco do hlavy ještě před nalezením lodi?‘‘
‘‘Immo!‘‘ Řekl konečně srozumitelné slovo a vzápětí vypustil další, nesrozumitelná směrem ke Kinsové, ta ho něčí okřikla, ale hned se pustila do překládání.
‘‘No, prý to najednou zjistil, vyhledal a při vstupu na loď, další slovo nevím a že nato přišel potom.‘‘
‘‘To jakože našel loď a když na ní pak šel tak zjistil, kde jí měl hledat?‘‘ zasmál se Stephanson.
‘‘Já nevím! Co kdybyste taky něco zkusili a nenechávali to jen na mě?‘‘ Okřikla je oba.
‘‘Moment! Když má v hlavě vědomosti antiků, neměl by do pár dnů zemřít?‘‘ vzpomněl si Stephanson nahlas a vůbec si nevšímal skutečnosti, že Nerad je sotva dva metry od něj.
‘‘U O’Neilla to tak probíhalo, jenže pořád pochybuji, že by se k nějakému přístroji který obsahuje antické vědomí vůbec dostal!‘‘ Promluvil Raven.
‘‘Tak mu tu paměť nějak smaž.‘‘ rozkázal Thomas.
‘‘Možná je to šance dostat se na zemi?‘‘ Vstoupila do řeči Kinsová.
‘‘Správně, ale kdyby ta šance byla, už by ji dávno využil ne?‘‘ pokračoval Raven.
‘‘O’Neill taky ze začátku nevěděl, co dělá a vědomosti mu přibývali časem!‘‘ Nedala se Kinsová a opět zapůsobila tvrdohlavě.
‘‘Prostě mu tu paměť nějak vymažte, stejně tu nikdo neumí anticky!‘‘ Rozkázal Thomas znovu, rázněji než předtím.
‘‘Tak dobře, ale pořád nevím, co zde jak funguje, musel by mi s tím někdo pomoct!‘‘ dořekl Raven. V té chvíli Nerad vstal, prošel přímo kolem trojice, která sice věděla, že by vůbec vstávat neměl, ale nechali ho, aby viděli, co chce udělat.
Přišel k tomu samému přístroji, jež mu předtím snímal aktivitu mozku, něco na něm naklikal ale v té chvíli už byl u něj Raven.
‘‘Co to děláš, vůbec nevíš, jak se to ovládá!‘‘ Křičel, ale Stephanson mu položil ruku na rameno a on pochopil, že má chvíli zůstat v klidu.
Nerad učinil poslední sestavu písmen a protáhl se, vzápětí k sobě Ravena přitáhl a ukázal mu na screen obrazovky, jako by se snažil něco říci, ale on mu nerozuměl. Proto ukázal na vedlejší tlačítko, na otvor pro hlavu a pak i na sebe, v tu chvíli to už bylo Ravenovi jasné.
Nerad se nahnul, ale tentokrát ho zadržel Stephanson, poněkud nečekaně.
‘‘Ravene, nemůže mu to nic udělat?‘‘ řekl.
‘‘Neprogramoval by přeci nic, co by mu ublížilo ne?‘‘ odvětil a Thomas nato přisvědčil kývnutím hlavy.
Nerad tedy pokračoval a ponořil svou hlavu do přístroje, který začal vzápětí opět ozařovat jeho hlavu, tentokrát však zcela jinou sestavou světel, které byla éměř stejně nádherná, jako ta předešlá. Trvalo to ale déle, mnohem déle než předtím, všichni tři ale stále čekali, Raven žasl nad systémem, který Nerad mžiku zadal a ani on mu moc nerozumněl.
Když se nadechoval, aby něco řekl, světla náhle přestala zářit a Nerad s hrůzou ve tváři odskočil tak prudce, že zakopl a dopadl na zem zády.
‘‘Ravene, co to bylo?!‘‘ Křikl Stephanson.
‘‘Klid!‘‘ Přerušil je náhle nový hlas, který téměř ihned rozpoznali, byl to konečně hlas Nerada.
‘‘Co si udělal?‘‘ Zeptal se tedy Thomas směrem k němu.
‘‘Moc si to nepamatuju, dejte mi chvíli!‘‘ pravil jasně, vsal a odstrčil Ravena od obrazovky toho zařízení, chvíli jej studoval a nakonec prohlásil:
‘‘Asi jsem si smazal něco z hlavy, neptejte se mě nato co, ale jak se znám, byly to spíš nepotřebné věci!‘‘
‘‘A co antické vědomosti, kdes je získal?‘‘ zeptal se Thomas.
‘‘A to mám vědět já? Právě jsem si smazal kus paměti a ty po mě chceš, abych ti vyprávěl svůj životopis?‘‘
‘‘Myslím, že je zase v pořádku, už zase uráží všechny kolem!‘‘ řekla Kinsová a bez výrazu odešla, bylo ale znát, že ji něco rozhodně nepotěšilo.
‘‘Takže si ty vědomosti nadobro ztratil?‘‘ pokračoval Thomas.
‘‘Prosimtě! Musel bych být blázen! Ne, jen jsem smazal ty méně potřebné, tedy zhruba 88% z celku.‘‘ odpověděl Nerad.
‘‘Osmadevadesát? A co ti zbylo? Jména tvé rodiny?‘‘ rozčiloval se Thomas.
‘‘Víš, kolik sem tam toho musel mít? Dvanáct procent je přijatelné, znám všechno co se hodí, i když si nato možná hned nevzpomenu, buď rád, že alespoň něco! A teď promiň, musím dát do pořádku několik věcí v řídící místnosti!‘‘ Okřikl ho Nerad, Thomas byl na vrcholu vzteku, nesnášel když na něj někdo křičí a ještě víc, když je to někdo chytřejší než on sám. Ustál to a zhluboka vydýchl, věděl že ho zde všichni potřebují. Vydal se za ním.
Asi uprostřed cesty narazil na Karima, který šel přímo za ním.
‘‘Podplukovníku! Do řídícího centra přišel Nerad a vyhnal mě, něco tam dělá a odmítá mi říct co!‘‘ pronesl náhle.
‘‘V pořádku, jdu tam!‘‘ Ukončil rozhovor Stephanson.
Když konečně dorazil, viděl přesně to co mu Karim řekl-Nerada jak sedí na své bendě a rychlými pohyby zadává cosi do lodních počítačů. Jeho pohyby vypadali, že na antických klávesnicích jsou jako doma, Thomas si pomyslel, že to mu muselo z antických schopností zůstat.
‘‘Nerade, co to děláš?‘‘ Zeptal se.
‘‘Zadávám, snažím se odemknout zbylé míta na lodi!‘‘ Odvětil.
‘‘Říkals, že jsou zamrzlá a je to otázka bezpečnosti!‘‘
‘‘Jsou v pořádku, většina byla uzavřena kvůli možnému nebezpečí zaplavení když se ponořila v Arktidě, takže když je otevřu, nic se nestane!‘‘
‘‘Tak proč se neotevřely samy?‘‘
‘‘Protože tahle loď je pěkně zblblá a dělá si co chce! Takže doufej, že tam kam doletíme nebude černá díra!‘‘
‘‘Fajn, ale jestli se něco stane, je to na tebe!‘‘
‘‘V pořádku, za několik minut to už bude!‘‘
‘‘Dobrá, jdu se kouknout na Kováčka!‘‘ Vtom se ale zarazil, vzpomněl si nato, co říkala Kinsová a hned se nadechl pro další slova.
‘‘Nerade? Je na lodi hangár?‘‘ Zeptal se.
‘‘Nejsem si jistý, ale něco by tu mělo být, můžeš ho zkusit najít, raději si ale vem celou jednotku, loď je dost velká!‘‘
‘‘Přestaň mi říkat, co mám dělat! Nevím, na koho jsi naštvanej, taky mi přestaň tykat jo? To že si chytřejší ještě neznamená, že tomu tady velíš!‘‘
‘‘Fajn, tak běžte podplukovníku, třeba něco najdete!‘‘
Ten kývl, už ho nebavilo se s Neradem hádat a tak se otočil, pokynul vojákům, kteří hlídali místnost s brannou, aby šli s ním a odešel dveřmi.
‘‘Idiot!‘‘ Řekl si pro sebe Nerad.
Po lodi už byly rozmístění vojáci, v každé chodbě byli dva, jelikož větší množství nebylo možno nasadit. Ovladatelná část lodi byla doteď velmi malá, končila ošetřovnou, jež ležela na konci chodby, která vedla k přední části lodi.
Akce mohla začít, čekalo se jen na otevření dveří, na kterém pracoval Nerad.
‘‘Tak co ti trvá tak dlouho?‘‘ Houkla do vysílačky Kinsová, rozhodla se tak především provokativně, moc ráda viděla, že se jejímu sokovi něco nedaří, zvlášť když všichni zjistili, že měla od začátku pravdu, když říkala že Nerad nemohl jen tak najít loď, kterou nikdo jiný nenašel.
‘‘Už to bude miláčku!‘‘ Ozvalo se nazpět a Kinsová zrudla vzteky. Zato voják, co byl s ní pukal smíchy.
Stačilo několik okamžiků počkat a antické dveře se otevřely. Nacházeli se v chodbě s ošetřovnou.
Otvírání těchto dveří ale bylo jiné, než u těch ostatních.
Nejdříve se klasicky odsunuly stranou, jenže cestu blokovala jakási železná zeď. Ta vydala podivný zvuk a pozoruhodně se rozdělila-byla dělená na proužky, část šla zleva dolů, doprava a ta druhá zprava dolů, doleva. Levě jdoucí proužky se oddělily, bylo to jako když se roztáhnou žaluzie u oken, totéž udělala druhá strana. Vzápětí oba pruhy vyjeli nahoru a zmizely v ocelovém rámu těchto jistících dveří.
Jak Kinsová, tak voják si spíše všímali mechanismu těch dveří, teprve pak se rozhlédli po uvolněné části-další dlouhé chodbě, která však nekončila dveřmi jako ta předešlá, ale zatáčkou doprava, tedy spíše ke středu lodi. Oba šli dál.
Podobně si počínal i Stephanson, který ale nejdříve objevil další laboratoře. Loď byla nepochybně pravidelná, tedy že se levá strana lodi tvarem rovnala pravé, ačkoli vybavení rozhodně nebylo stejné. Právě protější místnosti léčebny Stephanson právě letmo prozkoumal a vydal se dál, podobnou chodbou jež mířila Kinsová.
Chodbu nelemovaly žádné dveře, takže Thomas dorazil až k zatáčce, která ukrývala další chodbu s zatáčkou vlevo, tedy rovnoběžnou s chodbou, kterou přišli. Svého společníka poslal dál, zatímco on zamířil do jediných dveří v této chodbě.
Vstoupil bez problému, Nerad mu sice musel otevřít dveře kvůli skutečnosti, že nedisponuje antickým genem, ale nevnímal toto krátké zdržení.
Namířil svou baterku přímo do temnoty, kterou dveře skrývali a zahlédl jakési prohlubně ve zdech, ve kterých byly pravidelně seřazeny podivné koule.
Dřív, než ale vstoupil, světla uvnitř místnosti se začala rozsvěcovat, stejným stylem jako se rozsvěcela ta v řídící mísnosti.
Naskytl se mu tak náhled na rozlehlou místnost, která dál pokračovala vlevo, kde se také pomalu rozsvěcela. Jeho pozornost ale zaujmuly ony podivné předměty, jež byla seřazeny ve zdi. Teď si všiml, že ony prohlubně jsou police a kam dohlédl, všude byly. Měli tři patra a všechna byla těch věcí plná. Uprostřed místnosti pak byli stoly s dalšími antickými zařízeními, které neznal.
‘‘Nerade? Šel jsem chodbou, zatočil a vstoupil do jediných dveří v zatáčce, které mě navedli do místnosti s policemi, ve kterých jsou divné koule! Nevíš, co je to zač?‘‘ Houkl do vysílačky
‘‘Moment, do stejné místnosti vstoupila i Kinsová. Dej mi moment, abych si vzpomněl, ala na nic nesahej, je ti to jasné?‘‘ Ozvalo se na oplátku.
Stephanson přišel tedy k poličkám blíže a chystal se jedné té stříbrné koule dotknout, ale přerušila ho vysílačka.
‘‘Pane? Mám tu něco, co byste měl vidět!‘‘
‘‘To je sice pěkné, ale rád bych věděl, kde jste?‘‘
‘‘Šel jsem do té zatáčky a asi uprostřed jsou dveře doleva, takové velké dveře, ty nepřehlédnete!‘‘
Stephanson tedy vyrazil, až doklusal až k monumentálním dveřím, které se vzápětí otevřely. Ve vchodu stál voják, který s ním původně šel.
‘‘Je libo loď podplukovníku?‘‘ Řekl vznešeně a humorně se uklonil. Thomas to nepochopil a vstoupil do místnosti, načež mu ihned došla pointa chování jeho společníka.
Místnost, ve které byli byl hangár, obrovská místnost s několika patry, které byli nejen plné známých letounů jménem Puddle-jumper, ale i dalších, neznámých stíhaček, které tvarem připomínali spíše Wraithský šipky. Velké ale byli podobně jako Jumpery.
Byli hladké, kokpit byl vesmírně černý a záď lodi byla nezvykle řešena-dvěma oblouky, jeden byl větší a kryl spodní část, druhý byl malý a jen doplňoval tu větší. Oba ale měli v prostředku vodorovnou čáru, spíše díru. Co ale bylo uvnitř neviděli. Navíc dolní část lodi, na které byla postavena měla po celé délce lodi nápis v antičtině. Kudy se vcházelo dovnitř vidět nebylo.
‘‘Nerade?‘‘ Houkl podplukovník do vysílačky. ‘‘Zapomeň na koule, našel jsem hangár!‘‘
‘‘Vážně? Kolik Jumperů tam je?‘‘ odpověděl nadšeně Nerad.
‘‘Jumperů? Dost, ale proč se ptáš zrovna na ně nevím!‘‘
‘‘Nerozumím?‘‘
‘‘Našel jsem další lodě, vypadají jako stíhačky, jsou to…é-počkej!‘‘ Otočil se na svého společníka.
‘‘Jak se to bude jmenovat?‘‘
‘‘Éh! No…třeba Falcon?‘‘ Odpověděl nejistě.
‘‘Hrozný! Co třeba Lighting Fire?‘‘ odpověděl nato.
‘‘Nic moc! Co třeba P-‘‘
‘‘Perseid!‘‘ Vykřikl Thomas a vzápětí to zopakoval do vysílačky.
‘‘Chtěl jsem říct spíš Poseidon!‘‘ dořekl.
‘‘Tak to mám štěstí, že jsem to řekl první!‘‘ utahoval si z něj Thomas.
‘‘Na nic nesahejte! Nechám tu Younise, jdu se tam podívat!‘‘ Ozvalo se z vysílačky.
Chvíli si počkali, ale netrvalo to moc dlouho, Nerad přiběhl a kouzlo hangáru ho ochromilo.
‘‘To je neuvěřitelné! Takže tohle jsou?‘‘
‘‘Perseidy!‘‘ Doplnil Thomas Nerada.
‘‘Změna plánu! Podle mapy galaxie za chvíli poplujeme kolem obyvatelné planety, když zkratujeme motory, můžeme tam doplnit zásoby!‘‘ Pokračoval Nerad.
‘‘Na to samé myslela Kinsová!‘‘ Řekl a zapnul vysílačku,‘‘všichni zpět do místnosti s bránou, uděláme si malý výlet!‘‘ dořekl.
Většina lidí se začala vracet, Thomas i Nerad dorazili první, Marek se tak mohl ihned pustit do práce se zkratováním.
Místnost se opět plnila, poslední přišla Kinsová, ale s něčím navíc. Kolem hlavy jí létalo podivné zařízení, byla to ona stříbrná koule, kterou viděl i Stephanson. Zářila a létala kolem dokola. Společně se svou majitelkou tak vystoupala po schodech a zdálo se, že se na chvíli zastavila.
‘‘Neptejte se!‘‘ Odfrkla si.
‘‘Už jsem si vzpomněl! Je to něco jako sonda, koneckonců co jiného by se o Kinsovou zajímalo tak dlouho že?‘‘ Zasmál se Nerad přímo od srdce. Kinsová ho příliš nevnímala.
‘‘Takže co jste našli?‘‘ Zeptala se.
‘‘No Kinsová, hangár plný letounů! Budeme moci uskutečnit váš plán!‘‘ pronesl Thomas.
Místo nějakého radování ale jen kývla.
‘‘Dobře, takže všichni co mají antický gen zvednou ruku!‘‘ Zakřičel Stephanson po místnosti. Na oplátku se mu zvedlo asi pět rukou, Nerada, který byl potřebný zde nepočítaje.
‘‘Dobře, zařídíte si jumper! Nerade, jak je na tom zkratování?‘‘
‘‘Program už je hotový, spustí se jakmile dosáhneme přijatelné vzdálenosti, zatím se snažím otevřít hangár!‘‘
‘‘A zvládneš to žejo?‘‘
‘‘Jakmile se loď zkratuje, budu mít chvíli abych obelstil systém, je to jako okradení obchodníka, kopneš mu do stánku a druhý sebere jablko!‘‘
‘‘Dobře, takže ti s tím genem se mnou, Kinsová, Hurtere, Greedy a devět dobrovolníků s námi!‘‘
Za chvíli s sebou loď trhla a vyskočila z hyperprostoru, načež se brána hangáru otevřela a připravené jumpery tak automaticky vyletěli vstříc planetě, která sice měla rudý povrch, ale byla velmi podobná zemi, alespoň několika kontinenty.
Let proběhl bez problémů a všech pět lodí tak přistálo na povrchu té záhadné planety, která je byla schopna zachránit od jejich největšího nepřítele-hladu.
‘‘Dobře, rozdělte se na skupiny, Kinsová a Hurter se mnou, Greedy a jeho na sever, jeden tým zůstane a zbylé dva se rozdělte na jih a východ, my jdeme na západ, buďte ve spojení vysílačkami. Nic nejezte, prostě to naházejte do batohů, rozbor provedeme na lodi. Pohyb!‘‘ Zavelel a vše se vydalo dle jeho rozkazu.
Jeho tým se tedy vydal na západ.
Po chvíli chůze lesem nakonec narazili na podivné, žluté a kulaté plody, jimiž okamžitě začali plnit své prázdné brašny.
Po chvíli ale cosi zaslechli, jakési křupnutí, jež šlo zleva. Všichni tři okamžitě tasili pistole-jediné zbraně co měli a namířili směrem ke zdroji zvuku, nic ale neviděli.
‘‘Hurtere, hlídej nás, Kinsová, naplníme ten zatracenej batoh a vypadneme!‘‘ dokončil.
Ještě chvíli to trvalo, ale nakonec tašku naplnili. Vydali se tedy zpět k lodím. Žádný zvuk už nebylo slyšet a to jim dávalo klid mysli.
‘‘Tak kde jste? Budeme odjíždět, ať to stihneme!‘‘ Řekl rázně do vysílačky.
‘‘Rozumím, jsme na cestě.‘‘ Ozvalo se a vzápětí se ozvaly i obdobná oznámení.
Nakonec přišla první jednotka a na dohled byla druhá, když se najednou ozval syčivý zvuk a jednoho z přicházejících zasáhlo zelené světlo, ten se otočil a padl k zemi, vzápětí se zvuk ozval znovu a světlo tentokrát jen o kousek minul dalšího člověka. Již nebylo pochyb, že po nich střílí!
‘‘Všichni okamžitě zpátky k lodím!‘‘ Zařval vůdcovsky do vysílačky a tasil pistoli.
Ostatní ho napodobili a okamžitě mířili mezi stromy, na střelce ale vidět nebylo.
Zbylí dva, kteří byli pod palubou běželi doslova o život, v ruce společně drželi batoh se zásobami a zelené střely jim nedávali pokoj. Byli již blízko lodím, když to další schytal do ramene, druhý hned vzápětí, ale z jiného směru.
‘‘Okamžitě do lodí, startujte, jsme pod palbou!‘‘ Křičel Thomas. Tak se také stalo, ale palba, která se na ně ze tří různých míst soustředila jim to moc neulehčovala. Druhý tým dorazil a úspěšně nasedl do lodi, avšak zaplatil zato dalším mrtvým.
Jumpery nemotorně vzlétli a chystali se odletět, ještě předtím ale Stephansona loď zasáhla dávkou dronů nejdříve Jumper, který na zemi zůstal po zesnulých a vzápětí celé okolí včetně míst, odkud střelba pramenila, vzápětí ustala.
Jumpery úspěšně vlétly do lodi a hangár se za nimi zavřel.
‘‘Nerade, okamžitě odleť!‘‘ Zařval ještě do vysílačky, když přistáli.
‘‘Co se stalo?‘‘ Zeptal se.
‘‘Greedyho skupina je mrtvá a jeden civilista taky! Byli jsme pod útokem, tak to rozhejbej kruci! Ať už jsme pryč!‘‘
‘‘To nejde tak rychle! Loď byla tisíce let pod ledem, je poblázněná a nanity to spravují pomaleji, než by měli! Máme před sebou minimálně čtvrt hodiny!‘‘
‘‘Dobře, máme štíty?‘‘
‘‘Co hned blázníš? Pravděpodobnost, že by ti nepřátelé měli k dispozici bitevní křižník je mizivá!‘‘
‘‘Dobře, snaž se to urychlit kruci!‘‘
A naštěstí je nepřátelé do vesmíru nepronásledovali, trvalo sice dlouhých dvacet minut, než loď mohla odletět, ale nyní už bylo k dispozici jídlo a i za cenu čtyř dobrých lidí to bylo k nezaplacení.