Epizoda 7. Uprchlíci
‘‘Od koho ten signál je?‘‘ Zeptal se Bren, jakmile se nad celou věcí trochu zamyslel.
‘‘To sice přesně nevím, ale loď pečlivě značí vše, co je Khandoňanské. Takže bychom to měli prozkoumat.‘‘ Odpověděl Nerad.
‘‘Vím, co byste měli. Jenže tahle loď byla několik tisíc let na Arktidě a sem se ani nepodívala. Určitě se toho dost změnilo. Co když to jsou Khandoňané?‘‘ Ptal se Bren nedůvěřivě.
‘‘Pane?‘‘ Začal najednou Stephanson. ‘‘Já bych tam šel. Rozhodně je to lepší než toulat se po neoznačených planetách. Navíc, když si vezmeme Jumper, můžeme se zamaskovat. Tak nás přeci neuvidí.‘‘ Zakončil a polkl.
‘‘Přesně! Jestli je tohle jedna z mála šancí na něco přijít, nebo možná i dostat se domů, měli bysme se jí chytit a nepouštět, dokud z ní nedostaneme vše.‘‘ Řekl Nerad.
Bren chvíli váhal. Rozhodně nechtěl podstupovat další riziko, zvlášť potom, co se na lodi před dvěma dny stalo.
‘‘Ne!‘‘ Odpověděl nakonec. ‘‘Nenechám vás tam jen tak vkráčet na steč.‘‘
‘‘Ale pane!‘‘ Začal Nerad zklamaně, jenže Bren ho gestem umlčel.
‘‘Samotné vás tam jít nenechám. Takže s vámi půjde další tým.‘‘ Rozhodl Bren. Neradovi se ulevilo, kdežto Stephanson tomu moc nerozuměl.
‘‘Další tým? Jaký? Jsme tu přeci jediní!‘‘ Zeptal se.
‘‘Elder, Watanwi, Chen a Creev.‘‘ Odpověděl Bren bez zamyšlení.
‘‘To jste se rozhodl teď, nebo jste už nějakou dobu plánoval vytvořit další tým?‘‘ Zeptal se Stephanson.
‘‘Jistě že plánoval, jenže jsem si nebyl jist. Sami jste viděli, že i tady je potřeba nějaká ochranka. Teď už na tom ale nezáleží, okamžitě se připravte, do deseti minut ať jste připraveni. Nerade, vy otevřete ty vrata nad bránou, naberou vás tady. A…..taky zjistěte, jaká brána je tam nejblíž!‘‘ Ukončil konverzaci Bren. Stephanson se otočil ke dveřím a pokračoval k hangárům, Hurter a Kinsová za ním.
‘‘Dvacku že to budou lidé, kteří Khandoňanům ukradli loď!‘‘ Začal Thomas, jakmile prošli dveřmi hangáru.
‘‘A k čemu mi tu budou peníze?‘‘ Zeptal se Hurter.
‘‘K ničemu, ale nato abych sázel jídlo jsem moc línej.‘‘ Odpověděl Stephanson.
‘‘Padesát že je to nějaká stará, skoro zničená bárka.‘‘ Přebil ho Hurter.
‘‘Dobře, platí! Kinsová, co vy?‘‘ Zeptal se Thomas.
‘‘Ženy se nesází!‘‘ Odpověděla nesměle.
‘‘Vážně? Já si o tom myslím něco jiného.‘‘ Povídal Hurter.
‘‘Tak fajn. Padesát že to bude nějaká místní vyspělá civilizace!‘‘ Řekla Jennifer nakonec.
‘‘Vyspělá civilizace? Neříkali vesničané, že takovou ani nepamatují?‘‘ Ptal se Hurter.
‘‘Chtěli jste se vsadit, tak tady to máte!‘‘ Odpověděla. ‘‘Takže čím poletíme?‘‘
‘‘Prvním Jumperem, na který narazíme.‘‘ Odpověděl Thomas rázně.
‘‘Jumperem? Proč si nevezmeme to druhé?‘‘ Zeptala se Kinsová.
‘‘Protože s tím neumíme lítat, nevíme k čemu to je a dokonce ani nevíme, jestli to má maskování.‘‘ Odpověděl Thomas.
‘‘Tak proč to nikdo nevyzkouší?‘‘ Nedala pokoj Jennifer.
‘‘Není na to čas. Navíc na tom pracuje Watanwi.‘‘
‘‘Watanwi? Klidně se vsadím, že do týdne na nic nepřijde.‘‘
‘‘Já taky.‘‘ Přisvědčil Thomas a přistoupil k jednomu z jumperů, otevřel ho a nastoupil. ‘‘Tak letíme?‘‘ Zeptal se.
‘‘Je mi strašně líto, že nemáte gen, protože tohle si užiju!‘‘ Zajásal Hurter a vešel dovnitř, míříc rovnou k řízení.
‘‘Otevírám plochu! Jumpre, můžete!‘‘ Řekl Nerad do vysílačky a stiskem tlačítka rozevřel plošinu na zemi před bránou. ‘‘Páni!‘‘ Houkl. ‘‘Spíš jsem čekal, že se to otevře nahoře!‘‘ Zakončil.
‘‘Já taky, ale není to jedno?‘‘ Odpověděl Bren. Nerad protočil očima a zašklebil se.
Jumper vyletěl z otevřené podlahy a nasměroval se na bránu. Nerad stiskl tlačítko a podlahu uzavřel. Jakmile byla zase v původním stavu, přistál Jumper na zemi, aby s sebou vzal Nerada.
‘‘Younisi! Nezapomeň v jakym pořadí jsem ti to řekl! Ne že je pošleš jinam, je ti to jasný?‘‘ Zakřičel si Nerad, když už se otáčel k odchodu.
‘‘Věř mi!‘‘ Odpověděl Younis, který se konečně dostal k počítačům, vlastně poprvé od mise na planetě s vesničany.
‘‘Ha! To bych si dal teda!‘‘ Zasmál se Nerad schválně a naběhl do otevřeného Jumperu, dveře se za ním zavřely.
Younis nejistě naťukal na DHD sedm nesourodých symbolů a otevřel tak bránu.
‘‘SGO1, vpřed! Hlášení očekávám do hodiny!‘‘ Řekl Bren k počítači, jež jeho hlas znásobil po celé místnosti, takže ho posádka Jumperu slyšela skvěle.
‘‘Heh! SGO1! No to snad není možný, takže on-‘‘ Začal Nerad, jenže jakmile to Stephanson slyšel, pohotově naznačil Hurterovi, ať proletí bránou. Ten to udělal s úsměvem na tváři.
Jumper proletěl přes kaluž brány a téměř okamžitě se znovu složil na druhé straně. Brána zde byla umístěna na orbitě, průzkumná loď nezastavovala, nýbrž nabrala větší rychlost.
‘‘Můžete mi říct, proč vždycky, když se chystám něco říct mě musíte strčit do brány?‘‘ Zeptal se Nerad vyčítavým tónem. Thomas se usmíval, ale nic neříkal.
‘‘Jak daleko jsme od lodi?‘‘ Zeptal se Hurter.
‘‘Asi deset minut cesty. Letíš špatně, mírně doleva. Zahni mírně doleva.‘‘ Odpověděl Nerad.
‘‘Deset minut?‘‘ Zopakoval Hurter a natočil Jumper o několik stupňů vlevo. ‘‘Tak to bude nuda!‘‘
‘‘To mi povídej. Aspoň se můžeš koukat na hvězdy, kdežto na Orielu můžeš leda tak čučet do zdi.‘‘ Odpověděl Nerad.
‘‘Heh, to ještě nevíš, co musim zažívat já! Ty se alespoň zabavíš u těch počítačů, ale já mám vyložené peklo!‘‘ Odpověděl Hurter.
‘‘To věřim! Někdy je to na lodi příšerný! Navíc už mám pocit, že tam vládne ponorková nemoc. Aspoň nemusíš poslouchat Younise.‘‘
‘‘Jo, ale povídání si dokola s těmi samými lidmi taky není zrovna ono. Ty každou chvíli najdeš něco jiného a když se hádáš, aspoň se zabavíš a nikdo ti to nevyčítá! Já můžu říct jedno slovo a už jsem ten špatnej!‘‘
‘‘Jo, ale víš jak mi po těch hádkách je? Ty si můžeš do něčeho praštit nebo kopnout, ale co já? Já tam mám všechno moc důležitý! Je to příšerný, věř mi!‘‘
‘‘Už jsem se zmínil že když mám hlídku, musim na místě stát klidně hodinu?‘‘ Pokračoval Hurter.
‘‘Ticho vy spřízněné duše!‘‘ Napomenul je Thomas. ‘‘Tohle mě tak zajímá! Proč se nebavíte o něčem užitečném?‘‘
‘‘Pravda. Už jsi viděl některé z těch vesničanek?‘‘ Zeptal se Hurter Nerada.
‘‘Tak tohle zase nemusíte řikat přede mnou!‘‘ Ozvala se tentokrát Kinsová.
‘‘Hm! Tak to už nám zbývá jen samá nuda.‘‘ Zamyslel se Nerad.
‘‘Slovní fotbal?‘‘ Navrhl Hurter.
‘‘Na dvě písmena, bor.‘‘ Začal Nerad.
‘‘Ortel.‘‘ Odtušil Hurter.
‘‘Eldorado?‘‘ Navrhl Nerad.
‘‘Doprdele!‘‘ Vydechl Hurter.
‘‘Lemur.‘‘ Odpověděl Nerad.
‘‘Ale ne! Támhle!‘‘ Ukázal Hurter před sebe. V dálce se totiž rýsovala podivná, kovově lesklá loď válcovitého tvaru, jež vzdáleně připomínala Jumper, ve kterém seděli, byla však mnohem větší.
‘‘Zamaskuj loď.‘‘ Poručil Stephanson.
‘‘Na co mám myslet?‘‘ Zeptal se Hurter.
‘‘Ukaž!‘‘ Přerušil ho Nerad a posadil se vedle něj, přiložil ruce na počítač a zavřel oči. Loď se zamaskovala.
‘‘Na co si myslel?‘‘ Zeptal se Hurter.
‘‘Na Kinsovou!‘‘ Zasmál se Nerad. Jennifer jen vztekle našpulila pusu.
‘‘Tak v tom je ten fígl! A jak poznáme, o jakou loď se jedná?‘‘ Zeptal se Hurter.
‘‘Počkej…..‘‘ Odtušil Nerad a znovu přivřel oči, na oknu se objevila anticky popsaná tabulka. ‘‘Aha, Jumper ji nemá v databázi, takže je mladší než Oriel.‘‘ Řekl nakonec.
‘‘Zkusíme skener?‘‘ Zeptal se Hurter a zavřel oči.
‘‘Hloupost! Je to moc daleko, potřebujeme o něco blíž!‘‘ Řekl Nerad, když se z lodi cosi odpojilo. Vzápětí to Jumper předběhlo a letělo to rovnou k válcovité lodi, ke které letěli. Byla to malá, stříbrná koule, vlastně dvě stříbrné koule. Letěly s naprostou přesností, bez jakéhokoli maskování.
‘‘Co to je? Na co si myslel?‘‘ Rozčílil se Nerad.
‘‘Na to, co ta loď může být zač!‘‘ Odpověděl Hurter.
‘‘Odvolej to!‘‘
‘‘A jak?‘‘
‘‘Bože! Doufej, že to nefunguje jako uvítací výbor!‘‘
Jumper se stále přibližoval, koule v té chvíli ale již levitovaly kolem neznámého plavidla.
‘‘Přijmáme informace!‘‘ Znejistěl Nerad a podíval se na okno, na kterém se vzápětí objevily další tabulky, které podrobně popisovaly onu loď.
‘‘Hlásí to rušení, přesto žádné energetické výkyvy, snad máme štestí. Nevidím známky života.‘‘ Hlásil Nerad.
‘‘To je ujetý! SGA1 měli v hlášení letmý popis Khandoňana a jejich lodi. Nejsem si jistá, ale tohle mi něco říká!‘‘ Promluvila Kinsová.
‘‘Co?‘‘ Zeptal se Thomas.
‘‘Nevím, třeba se mi to jen zdá!‘‘
‘‘Co mám udělat?‘‘ Zeptal se Hurter. Thomas chvíli přemýšlel, mezi tím se Jumper dostal před onu loď.
‘‘Odmaskuj Jumper!‘‘ Rozhodl nakonec.
‘‘Jsi si jistý?‘‘ Zeptal se.
‘‘To tu máme jen tak sedět?‘‘
Průzkumná loď se odmaskovala, čímž se odhalila podivné lodi, kterou se rozhodla prověřit.
‘‘Moment! Něco mám!‘‘ Přerušil klid Nerad. ‘‘SGO2 prošla bránou!‘‘ Dodal.
‘‘Co teď?‘‘ Zeptal se Hurter.
‘‘Měli bychom se s nimi spojit!‘‘ Navrhla Kinsová jistě.
‘‘Dobře. Thomasi, pojď sem, vypadáš charismaticky. Až řeknu, mluv něco pěkného!‘‘ Řekl Nerad. ‘‘Teď!‘‘ Domluvil.
‘‘Éh….‘‘ Začal Thomas. ‘‘Tady…tady je……Expedice Oriel! Zachytili jsme váš nouzový signál a přiletěli na pomoc. Ozvěte se!‘‘ Nastala chvíle ticha.
‘‘Možná tam vážně nikdo není?‘‘ Odtušil Nerad.
‘‘Tady Expedice Oriel! Jsme tu v míru! Přišli jsme vám pomoct! Odpovězte!‘‘ Opakoval Stephanson.
‘‘Nikdo tam není, pojďme to omrknout zblízka.‘‘ Navrhl Nerad.
‘‘Tady Lodur, kapitán Irandilu. Kdo jste a co tu děláte?‘‘ Ozval se náhle podivný a chladný hlas. Rozhodně nezněl přátelsky, ale ani Khandoňansky.
‘‘No, to už jsem říkal. Jsme lidé ze země, zachytili jsme váš signál, jdeme vám na pomoc, ať jste kdo jste!‘‘ Opakoval Thomas potřetí.
‘‘Odkud pocházíte?‘‘ Zeptal se chladný hlas znovu.
‘‘Jsme lidé ze země, expedice Oriel. Přišli jsme vám pomoct! Vysíláte nouzový signál!‘‘ Opakoval Stephanson znovu a už ztrácel na přesvědčivosti.
‘‘Vážně? Čím to asi bude?‘‘ Odpověděl hlas ironicky a nepřátelsky.
‘‘Kruci tak je vám něco, nebo si z nás děláte srandu?‘‘ Zeptal se Thomas.
‘‘Nic co by se vás týkalo, běžte pryč!‘‘ Odpověděl hlas.
‘‘Moment! Nové údaje! Loď je poškozená, neschopná letu. Zbraně vyřazeny, štíty jsou velmi nízko. Prošli bojem Thomasi!‘‘ Řekl Nerad poměrně hlasitě.
‘‘To není nic co by se vás týkalo! Odejděte!‘‘ Řekl hlas jistě.
‘‘Poslouchejte, jsme přátelé a chceme vám pomoct!‘‘ Začal Kinsová.
‘‘Čím to bude, že vám nevěřím ani slovo?‘‘ Odpověděl hlas.
‘‘Tak dobře!‘‘ Řekl Nerad. ‘‘Když s vámi nic není, tak proč stojíte na místě zatímco na vaší pozici míří nepřátelské lodi?‘‘
‘‘Jak to víte?‘‘ Zeptal se hlas překvapeně. Stephanson se na Nerada přísně podíval, ten však pokrčil ramena v gestu, jež symbolizovalo že střílel od boku.
‘‘Zachytili jsme to na senzorech, potřebujete pomoct a tak jsme tu. Můžete si hrát na velký machry až do konce, nebo můžete udělat jedinou rozumnou věc a nechat si sakra pomoct!‘‘ Pokračoval Nerad.
‘‘Až jejich loď přiletí, vyhrajeme!‘‘ Odpověděl hlas.
‘‘Vážně? A s čím? Máte zničené zbraně, štíty sotva proti větru a bez možnosti manévru! Jakou šanci budete mít? Jste tak arogantní, nebo tak hloupí?‘‘ Pokračoval Nerad.
‘‘Proberu tuto skutečnost se zbytkem.‘‘ Odpověděl hlas a spojení skončilo.
‘‘Kdo to kruci byl?‘‘ Zeptal se Hurter.
‘‘Někdo s mozkem na kaši! Jak dlouho asi mohou odolávat v takovémto stavu?‘‘ Zeptala se Kinsová.
‘‘Pár sekund nanejvýš. Snad jsem je moc neurazil.‘‘ Odtušil Nerad. V té chvíli se poblíž nich objevil druhý Jumper s SGO2.
‘‘Řekl bych, že jsi na ně udělal dojem, jde o to, jaký to byl dojem.‘‘ Usmál se Hurter.
‘‘Stáhneš konečně ty koule zpět?‘‘ Zeptal se Nerad nervózně.
‘‘A jak to mám udělat?‘‘
‘‘Mysli na přesný opak, než předtím.‘‘ Odpověděl a Hurter se uvolnil, zavírajíc oči. Koule se ještě dvakrát otočily kolem lodi a pak se vrátily zpět do Jumperu.
‘‘SGO1, podařilo se vám navázat kontakt?‘‘ Ozvalo se z vysílačky.
‘‘Potvrzuji, zůstaňte poblíž.‘‘ Odpověděl Stephanson.
‘‘Jak dlouho jim to bude trvat? Nerad bych tu byl, až přijdou Khandoňané.‘‘ Řekl Hurter.
‘‘Možná máme štěstí že jsou takhle na dranc.‘‘ Odtušila Kinsová.
‘‘Tady Lodur, kapitán lodi Irandil, přijmáme vaši pomoc v boji.‘‘ Ozval se hlas po čtvrt hodině.
‘‘Cože? Neříkali jsme, že vám pomůžeme bojovat!‘‘ Upozornil Stephanson.
‘‘Přišli jste abyste nabídli pomoc. My ji potřebujeme. Míří k nám nepřátelská flotila. První ale dorazí nepřátelská průzkumná loď, lehce sestřelitelná. Pomůžete nám ji zneškodnit, to nám poskytne čas, než dorazí vaše posily.‘‘ Odpověděl Lodur.
‘‘Chcete tím říct, že ji sestřelíme my a ne že vám pomůžeme!‘‘ Namítl Stephanson.
‘‘Přesně tak.‘‘ Odpověděl Lodur.
‘‘Dejte nám chvíli, kontaktujeme velení.‘‘ Řekl Stephanson a přerušil spojení.
‘‘Co si o tom myslíte?‘‘ zeptal se.
‘‘Jsou to arogantní ignoranti. Ale mají loď, kterou bychom se mohli dostat domů, až ji opraví. Navíc si tím můžeme udělat přátele. Rozhodně lepší, než je v tom teď nechat.‘‘ Vyjádřil se Hurter.
‘‘Dobře.‘‘ Odpověděl Thomas a spojil se s druhým Jumperem. ‘‘SGO2, vraťte se k bráně a pošlete zprávu, že jsme navázali kontakt a budeme potřebovat posily a vědecký tým. Ta loď je v nesnázích, žene se na ní celá flotila.‘‘
‘‘Rozumím!‘‘ Ozvalo se a druhý Jumper se odklonil, zamířil zpět k bráně.
‘‘Nerade, spoj mě s tou lodí!‘‘ Poručil Stephanson.
‘‘OK!‘‘ Odpověděl a spojil obě lodi.
‘‘Pomůžeme vám. Kdy očekáváte, že vás vaši odvezou pryč?‘‘ Zeptal se Stephanson.
‘‘Neodvezou, jsme jediní.‘‘ Odpověděl Kapitán.
‘‘To je šílené! Máme čelit Khandoňanské flotile s několika Jumpery?‘‘ Rozčílil se Nerad.
‘‘Pak žádáme o povolení poslat k vám na palubu našeho vědce, který se pokusí opravit vaši loď.‘‘
‘‘Zamítá se!‘‘ Odpověděl Lodur.
‘‘To nebyla otázka. Je to vaše jediná šance. My věříme ve vás bojový plán, ale nezvládneme všechny lodě zničit. Proto musíte věřit nám, pokusme se vaši loď opravit.‘‘
‘‘Zamítá se.‘‘
‘‘V tom případě se vy přesunete k nám, odvezeme vás do bezpečí.‘‘
‘‘Zamítá se!‘‘
‘‘Co jste to za lidi proboha! Nevidíte, že se vám snažíme pomoct? Stojíte proti beznadějné přesile a odmítáte každou pomoc! Pokud vám napomůžeme, zemřete a už bude docela jedno, jestli jste všechny naše pomocné ruce odmítli!‘‘ Nastala chvíle ticha.
‘‘Dobrá!‘‘ Ozvalo se nakonec. ‘‘Povolíme jednoho člověka na naší palubě. Pokud se pokusí o cokoli špatného, zabijeme ho. Je to přijatelné?‘‘
‘‘Ano. Jak ho k vám dostanem?‘‘ Zeptal se Thomas.
‘‘Jen nám řekněte jeho polohu!‘‘
‘‘Polohu? No, sedí hned vedle Hurtera, přede mnou. Já jsem zhruba uprostřed, Kinsová je za mnou.‘‘
‘‘Potvrzuji, přenos probíhá!‘‘ Ozval se Lodur.
Jumper zahltilo bílé světlo, které se kolem Nerada objevilo a jež ho rázem přeneslo na podivnou loď Irandil, kterou vlastnila ještě podivnější civilizace.
Nerad se objevil v trojúhelníkové místnosti, vlastně vězení. Byly zde tři sloupy, mezi kterými byly vztyčeny zelené proudy energie, které zřejmě bránily úniku. Mimo vězení stála podivná postava. Možná to byl člověk, humanoid téměř jistě. Byl oděn v místy červeném brnění, nejspíše skafandru a jen si Nerada prohlížel.
‘‘To byla Asgardská technologie!‘‘ Uvědomil si Nerad nahlas.
‘‘Odkud to víš?‘‘ Zeptal se Obrněnec.
‘‘Naše rasa s Asgardy spolupracovala. V naší domovské galaxii jsme byli velkými spojenci. Navzájem jsme si pomáhali a předali nám všechny své technologie. Všichni spáchali sebevraždu, abyste zamezili úplné degeneraci.‘‘
‘‘Vážně?‘‘ Zeptal se Obrněnec a stoupl si k Neradovi zády. Brnění se začalo rozevírat a uvnitř se objevila malá, šedá postava která z něj vzápětí vylezla. ‘‘Už jsme se v vámi setkali, v galaxii Pegasus. Překazili jste naše plány a donutili jste nás utéct sem!‘‘ Dopověděl Asgard. Nerad žasl, ještě se pořád nemohl vzpamatovat z toho, že ona rasa jsou asgard. Vzpomněl si, co říkala Kinsová v Jumperu-ta loď vystihovala jedno z hlášení z galaxie Pegas.
‘‘Ale zato jsme nemohli! Naše skupina je tu náhodou, nic proti vám nemáme! Omlouváme se za své druhy!‘‘
‘‘Zato, co jste udělali si zasloužíte smrt!‘‘ Odpověděl Asgard. ‘‘Ale jste naší jedinou šancí na záchranu. Takže vás vyměníme za naše bezpečí!‘‘
‘‘Cože? Vy zmetci! Tohle jste plánovali už od doby, co jsme přiletěli! Že je to tak?‘‘
‘‘Abych byl přesný, tak ano. Vlastně je to jen malá kompenzace. Kvůli vám jsme museli přestavět náš pohon. Ten ale vyhořel a vypadá to, že je tohle ještě horší místo než Pegasus. Pro vlastní dobro doufej, že tví lidé jsou stejně milosrdní jako ti, se kterými jsme se setkali!‘‘ Dořekl Asgard, vlezl zpět do brnění a vojenskou chůzí odešel.
‘‘To snad ne!‘‘ Zasyčel Nerad.
‘‘Pane, SGO1 kontaktovala loď a pokusila se navázat spojenectví. Nabídli jim, že opraví jejich motory. Poslali tam Nerada, ale zajali ho a vyhrožují, že pokud jim nepomůžeme v bitvě, zabijí ho.‘‘ Hlásila Watanwi, vědkyně z týmu SGO2. Bren se zapotácel a zakryl si oči pravou rukou.
‘‘Bože!‘‘ Zaklel. ‘‘O kolik nepřátel se jedná?‘‘ Zeptal se.
‘‘O Flotilu, přesná čísla neznáme.‘‘ Odpověděla Watanwi. Bren udeřil vší silou do antického zařízení, těsně vedle tlačítek. ‘‘Bože! Proč jsem to schvaloval! Teď máme jediného člověka, který je schopný něco zařídit v zajetí šílených emzáků! To snad není možný!‘‘
‘‘Pane, bylo nám řečeno že máme čas několik hodin, abychom přepravili posily až k nim. Co máme dělat?‘‘
‘‘Když jim nepomůžeme, zabijí Nerada. Když jim pomůžeme, zemřeme s největší pravděpodobností všichni. Co nám zbývá?‘‘ Zamyslel se Bren. ‘‘Na lodi byly nalezeny asgardské technologie!‘‘ zajásal Bren.
‘‘Nerozumím?‘‘ Zeptala se Watanwi.
‘‘No, jedna z důležitých technologií je transportační paprsek! Kolik máme času?‘‘
‘‘Tři hodiny, ale nevíme, jestli pozemského času.‘‘
‘‘Dobrá. Vyřiďte, že přijdeme na pomoc.‘‘
‘‘Prosím?‘‘
‘‘Je na čase provětrat Oriel!‘‘
‘‘Ale pane! Nevíte snad, jak to dopadlo minule?‘‘
‘‘Základna opravila lodní systémy, nic špatného by se nemělo stát. Nerad je jediný člověk, který rozumí místním technologiím, takže pokud najdeme ZPM, budeme potřebovat jeho. Jinak se domů nedostaneme. Navíc jsem to byl já, kdo ho určil jako člena týmu SGO1, takže určím, co se bude dělat dál. Vyřiďte té lodi, že jsme na cestě. A SGO1 vyřiďte, že máme plán na záchranu!‘‘
‘‘Měli bysme je sestřelit!‘‘ Začal náhle Stephanson.
‘‘A co bysme si pomohli? Nerad je uvnitř, nemůžeme jen tak zničit loď!‘‘ Odpověděl Hurter.
‘‘Tak oslabíme jejich štíty a donutíme je nám ho vydat, jinak jim nepomůžeme!‘‘
‘‘Mají navrch, nejsou blbí, znají náš názor na boj s celou flotilou.‘‘
‘‘To je šílené! Budeme pomáhat někomu, kdo nás nejdřív odmítne a nakonec nám zajmou vědce, který jim chtěl pomoct?‘‘
‘‘Zdá se, že nemáme na výběr. Nemůžeme ho ztratit, je moc důležitý.‘‘
‘‘Jo a my ho zařadili přímo do první linie v domnění, že to bude ku prospěchu.‘‘
‘‘Vždyť je. Na první misi nás vlastně zachránil a nepochybuju, že tam něco vymyslí.‘‘
‘‘Jestli je to vězení podobné Khandoňanskému, tak je v koncích!‘‘
‘‘Proč? Myslíš, že by ho mučili?‘‘
‘‘Ne, má jen dvě boty.‘‘
‘‘Cože?‘‘ Skočila jim do řeči Kinsová, když zaznělo vysílání z druhého jumperu.
‘‘Podplukovníku, mám vám vyřídit, že se nemáte bát, že mají plán. Ale je to dost šílený!‘‘ Ozvalo se.
‘‘Jak moc šílený?‘‘ Zeptal se Thomas.
‘‘Chtějí to vyřešit Orielem.‘‘
‘‘Cože? Vždyť jsme rádi, že jsme přistáli! Ta loď byla tisíce let pod ledem! Unesla nás sem a bůh-ví, jestli jsou na ní vůbec nějaké zbraně!‘‘
‘‘Neplánují bojovat, chtějí Nerada přenést zpět. Myslí si, že by na lodi mohl být asgardský transportační paprsek.‘‘
‘‘Jo, podobným nám přenesli Nerada.‘‘
‘‘Vážně? A proč si nevzali i vás?‘‘
‘‘Pravděpodobně chtějí co nejvíc vojáků pro jejich obranu.‘‘
‘‘Aha, tak to si vzali toho pravého. Řekli jste jim, že je to jediný člověk, který dokáže technologie na Orielu zprovoznit?‘‘
‘‘No, oni zrovna moc nemluví.‘‘
‘‘Zkuste to nějak, jinak tu za chvíli budeme mít velkou loď, která nám k ničemu nebude!‘‘
‘‘Eldere, tak to zkuste ještě jednou!‘‘ Rozčiloval se Bren. ‘‘Younisi! Už jste našel ty paprsky?‘‘
‘‘Ne! Snažím se!‘‘ Odpověděl chudák Karim, který dělal vše, aby se vůbec hnul se svým úkolem.
Loď podivně zahučela, křeslo sjelo a aktivovalo se. Loď byla připravena.
‘‘Výborně! Teď musíme otevřít střechu základny!‘‘ Poručil Bren.
‘‘Cítím jí! Pokusím se to udělat!‘‘ Odpověděl Elder, který byl s lodí víc než propojen. Střecha základny, která blokovala Orielu cestu pryč se začala otevírat. Do stinných místností základny, které osvětlovala jen omezená energie lodi se vhnalo slunce, byl to nádherný pohled. Střecha se pomaloučku zastavovala, dokud nedosáhla až nejkrajnějšího konce a neuvolnila tak cestu vzhůru.
‘‘Eldere, zvládnete to?‘‘ Ujišťoval se Bren.
‘‘Byl bych radši, kdybyste teď moc nemluvil, zkouším pohánět loď a připravit se na smrt a třetí věc fakt nezvládnu!‘‘ Odpověděl.
Bez jakéhokoli odporu se loď odlepila od země. Nebylo cítit žádné otřásání, slyšet žádné hučení a žádný vedlejší efekt se neobjevoval. Loď začala stoupat a jak letěla střechou, která utvořila jakýsi tunel nahoru, světla kolem něj se pomalu rozsvěcela podle toho, v jaké výši loď momentálně byla. Nemohlo to být jinou barvou, než zelenou.
‘‘Trochu to přeháněli. Spíš jsem si myslel, že si oblíbili modrou.‘‘ Řekl Bren, ale nikdo ho neposlouchal, všichni se soustředili na obraz okna, tedy až na Younise, který se pořád snažil cokoli najít.
Oknem lodi už byla vidět okolní zeleň a celý Oriel se nakonec ocitl na vzduchu, teď mohl zrychlit do oblak. Opravdu zrychlil-Elder už se nemusel strachovat nárazu a proto opatrně přidával letovou rychlost, než vletěl mezi mraky, pak ji poněkud ustálil. Loď prolétla atmosférou a nakonec se ocitla ve vesmírné černotě. Všude byly hvězdy, podivná souhvězdí, jež znala jen brána, na které byly digitálně zobrazené. Oriel se otočil směrem doprava, snad celý protože to trvalo delší dobu.
‘‘Zatím je to pohoda. Mám skočit do hyperprostoru?‘‘ Zeptal se Elder, který se zároveň soustředil na ovládání lodi prostřednictvím křesla.
‘‘Ano!‘‘ Odpověděl Bren jistě.
Loď zrychlila vpřed, tak rychle že posádka téměř nemohla zpozorovat, že se těsně před nimi otevřelo modré hyperprostorové okno, které loď pohltilo.
‘‘Stejně nechápu, jak může být hyperprostor barevný. Modrou bych ještě pochopil, ale jakto, že může být i zelený?‘‘ Ptal se Bren.
‘‘Můžu trochu zpomalit.‘‘ Řekl Elder utlumeně. Vydechl a barva hyperprostoru se postupně změnila v modrou.
‘‘Takže je to rychlostí? Ale podle čeho se to řídí?‘‘ Ptal se Bren dál.
‘‘Hyperprostor nemá barvu. Ale ta zelená barva je daná jinou techlogií, antikové sem zabudovali druhý rychlostní stupeň pro cesty s časovým omezením. Ubírá o něco víc energie, ale není to tak hrozné. Zatím ji máme dost.‘‘ Odpověděl Elder.
‘‘Jak to všechno víte?‘‘ Zeptal se Bren.
‘‘To křeslo….mluví ke mně!‘‘ Odpověděl Elder. Bren nerozuměl, ale nejspíš ani nechtěl, proto upustil od další otázky s tím, že by to stejně nepochopil.
Loď chvíli letěla, nakonec to ale Brenovi opět nedalo.
‘‘Jak dlouho ještě poletíme?‘‘ Zeptal se.
‘‘Třicetčtyři minut.‘‘ Odpověděl Elder.
‘‘Rád bych tam byl co nejdřív, abychom pak nemuseli vše dělat na poslední chvíli!‘‘
‘‘Dá se to zařídit!‘‘ Odpověděl Elder zamyšleně bezbarvým hlasem. Modrá barva hyperprostoru se tentokrát změnila zpět v zelenou.
‘‘Kolik?‘‘ Zeptal se Bren opět.
‘‘Půl minuty touto rychlostí. Ale každou chvíli nabíráme větší.‘‘ Odpověděl.
‘‘Takže asi dvacet sekund?‘‘ Zeptal se Bren, když loď náhle cukla. Hyperprostor vyprchal.
‘‘Jsme tu!‘‘ Odpověděl Elder a vyskočil z křesla. ‘‘Bože! Z toho bych se zcvoknul! Vědělo to všechno, stačilo pomyslet a-‘‘ Bren ho ale gestem umlčel.
Před nimi stála loď, menší než Oriel ale větší než Jumper. Rozhodně by se do ní vešlo nejméně třicet lidí.
‘‘Něco tu mám, ale nevím co!‘‘ Prohlásil Younis.
‘‘Ukaž mi to!‘‘ Řekl Bren. Younis cosi zmáčknul a na display se objevil shluk antičtiny.
‘‘Tady Lodur, kapitán lodi třídy Vanir, jménem Irandil. Jsme rádi, že sjte přehodnotili své stanovisko a pomůžete nám v boji.‘‘ Kontaktoval je asgardský kapitán chladným a posměšným tónem.
‘‘Přišli jsme, ale nepočítejte s naší další pomocí. Vybojujeme to tu a odejdeme.‘‘ Odpověděl Bren. Shluk písma zmizel a signál se ztratil.
‘‘Už něco máte?‘‘ Zeptal se Bren Younise.
‘‘Ne, dělám na tom!‘‘ Odpověděl.
‘‘Mohl bych se zkusit zeptat lodi!‘‘ Navrhl Elder. Bren se na něj podíval jako na blázna.
‘‘Skrz křeslo samozřejmě.‘‘ Dodal.
‘‘Dobrá, snad na něco přijdete!‘‘ Přisvědčil. Elder se opět posadil, tentokrát to ale netrvalo delší dobu, vlastně se ihned aktivovalo a začalo s Elderovou myslí komunikovat.
‘‘Jejich loď je v databázi?‘‘ Divil se Elder. ‘‘Moment, na něco jsem přišel!‘‘ Řekl tajemně a zamračil se zavřenýma očima. ‘‘Jsou to Asgardi!‘‘ Překvapil se.
‘‘Asgardi? Vždyť spáchali sebevraždu!‘‘ Nevěřil Bren.
‘‘Nemluvím o těch z naší galaxie. Mluvím o těch z Pegasu. Kdysi přišli s Antiky, ale přestali s nimi komunikovat při válce s Wraithy, loď je považuje za mrtvé!‘‘ Odpověděl Elder.
‘‘Tak nejsou, ale radši se zajímejte o ten přenos!‘‘
‘‘Hlavní systém paprsku je zablokovaný, poškozený. Zkusím s tím něco udělat!‘‘ Odpověděl.
Chvíli se na křesle mračil, ale nakonec zesmutněl: ‘‘Paprsky jsou nefunkční. Ale něco cítím!‘‘
‘‘Co?‘‘ Zeptal se Bren.
‘‘Nepřátelé jsou blízko, sedmnáct lodí mířících na tuto pozici. Dvě menší sem dorazí do půl hodiny, ten zbytek do hodiny.‘‘ Odpověděl a na screenu hlavního počítače se objevila mapa úseku galaxie. Na jednom kraji byla vyznačena poloha Orielu, z druhého se poměrně rychle blížily červené tečky.
‘‘Výborně. Jaká je šance, že bychom se ubránili?‘‘ Zeptal se Bren.
‘‘Moment….‘‘ Vydechl Elder. ‘‘Máme celkem silné štíty, ale zbraně dost omezené. Primární, což jsou drony mají vyřazené skoro všechny výlety až na jeden. Sekundární by nám sebrali část energie a terciární jsou obranné věžičky. Á….‘‘ Nadechl se Elder nejistě ‘‘Na lodi je ještě něco, ale sebralo by nám to snad veškerou energii.‘‘
‘‘Dobrá, takže je musíme nějak přesvědčit. Na lodi asi nebude nějaká přesvědčovací metoda co?‘‘ Zeptal se Bren.
‘‘Ne, ledaže by jsme letěli pryč. Pak by nám ho možná pod podmínkou pomoci v boji předali.‘‘
‘‘Ale ten boj je předem prohraný!‘‘ Upozornil Bren.
‘‘Ano, ale já jsem neříkal nic o tom, že bychom se ho účastnili. Loď má sice asgard zabudované jako spojence, ale Nerad by to mohl přepsat. Takže by se jejich paprsek nedostal přes naše stínění a mohli bychom uletět Khandoňanům přímo před nosem!‘‘
‘‘Dobře, spoj mě s nimi a já se to pokusim usmlouvat.‘‘ Rozhodl Bren.
‘‘Spojení navázáno.‘‘ Dopověděl Elder.
‘‘Tady Charles Bren, velitel Orielu. Naše mínění se změnilo. Vydejte nám Nerada a my vám pomůžeme.‘‘
‘‘Ne! Víme že byste po jeho předání okamžitě unikli.‘‘ Odpověděl Lodur.
‘‘A nám nic nedává jistotu, že ho nezabijete po našem vítězství. On nám za cenu upozornění Khandoňanů na naši loď nestojí!‘‘
‘‘Víme, že vaše loď má dosti poškozené zbraně. Jak si můžete být jisti vítězstvím?‘‘ Zeptal se Lodur. Charles zbledl.
‘‘Tahle loď je dědictví antiků, tohle nám předali stejně jako Atlantidu. Víme, že jste Asgardi co s nimi kdysi odešli do galaxie Pegasus. Víme, že jste s nimi přestali komunikovat když začala válka s Wraithy. Vůbec nevíte, čeho jsme schopni! A teď nám ho předejte než odletíme!‘‘ Zalhal Bren věrohodně.
‘‘Vaše loď nejspíš není tak všehoschopná, aby mohla překonat stínění naší lodi. Proto bych vám doporučoval nám pomoct.‘‘ Odpověděl Lodur nevzrušeně a ukončil spojení.
‘‘Začínám je nenávidět! Co si o sobě vůbec myslí?‘‘ Zařval Bren.
‘‘Dvě menší lodi dorazí na naši pozici během několika minut. Měli bychom se připravit!‘‘ Hlásil Elder.
‘‘A čím? Máme nanejvýš pár těch obraných věžiček a štít!‘‘ Upozornil Bren.
‘‘A taky hangár plný Antických bojových stíhaček!‘‘ Odpověděl Elder.
‘‘Proč nás zavolali zpět?‘‘ Zeptal se Stephanson vystupujíc z jumperu v hangáru, ve kterém se procházelo několik lidí.
‘‘Vytvoříme z Perseidů naší obranou linii!‘‘ Odpověděl Hurter.
‘‘Máme jen pár lidí s genem. Navíc o těch lodích víme prd!‘‘ Odpověděl Stephanson.
‘‘Elder je propojen s lodí, už jsem to říkal v jumperu!‘‘
‘‘Asi bych měl víc poslouchat. Letíš taky?‘‘
‘‘Každý co má gen letí a vůbec nezávisí natom, jestli lítat umí.‘‘
‘‘Tak hodně štěstí, uvidíme se pak!‘‘
‘‘Počkej, budeš můj pomocný pilot!‘‘ Prohlásil Hurter.
‘‘Nemám gen.‘‘
‘‘Proto nebudeš Perseid řídit. Budeš mi jen pomáhat. Nemám deset očí abych sledoval senzory a jejich lodi!‘‘
‘‘Dobře. Ale musím říct, že se mi vůbec nelíbí že Raven zatím nepokročil s tou genovou terapií!‘‘
‘‘Dobře, Nějaký vyber a já zatím uklidím Jumper.‘‘ Odpověděl Hurter a přešel zpět ke konzolím. Zato Stephanson se vydal k jedné z podivných lodí, které nazývali Perseidy.
‘‘Tady Charles Bren. Vím, že se teď proslovy moc nehodí a tak to zkrátím. Khandoňané brzy přiletí se dvěma průzkumnýma loděma. Musíme je za každou cenu zničit, mělo by nám to poskytnout trochu času. Ale nebojte se. Nebudu riskovat váš život, když nám to neposkytne čas. Pokud se nám nepodaří Nerada získat zpět před doražením Khandoňanské flotily, poletíme pryč. Přeji vám hodně štěstí a prosím vás, abyste neriskovali.‘‘ Zazněl v hangáru Brenův hlas, který nachvíli dodal sílu úplným nováčkům, kteří měli zrovna dnes poprvé řídit vesmírnou stíhačku.
‘‘To je špatný, nemají tu pásy!‘‘ Konstatoval Hurter, který seděl na přední sedačce Perseidu.
‘‘Jo, toho sis všiml brzo. Navíc je tu strašný těsno, proč jsem nemohl do prostoru pro náklad?‘‘ Zeptal se Stephanson.
‘‘Protože tam nejsou počítače.‘‘ Odpověděl Hurter.
‘‘Perseid-1 má volno, leťte!‘‘ Ozvalo se uvnitř lodi.
‘‘Není to moc dlouhý?‘‘ Zeptal se Hurter, když zvedal loď ze země hangáru.
‘‘Co jako?‘‘ Zeptal se Stephanson.
‘‘Falcon jedna rozumí!‘‘ Řekl Hurter nahlas zpět do řídící místnosti.
‘‘Falcon? Perseid bylo hezčí!‘‘ Vyčítal mu Thomas.
‘‘Tak to bude Perseid, Perseid Falcon!‘‘ Řekl Hurter.
‘‘Jo, v boji budeme říkat Falcon a normálně Perseid. Kompromis!‘‘
‘‘Fajn, vyrážíme, drž se!‘‘ Řekl Hurter a doslova vystřelil s lodí před hangárový štít ven.
‘‘Zpomal! Vždyť uletíš pryč!‘‘ Zakřičel Stephanson a Hurtert okamžitě zpomalil.
‘‘Promiň, nevěděl jsem že je ovládání tak dolišné od Jumperu!‘‘ Omluvil se Hurter.
‘‘Éh… Falcon jedna, vytvořte formaci před….špičkou lodě, to je to vepředu!‘‘ Ozvalo se z vysílání v Perseidu.
‘‘Dělaj si srandu? Já vim kde je předek!‘‘ Řekl Hurter vyčítavě a vyrazil ke špičce lodi, následován dalším antickým stíhačem a vzápětím dalším.
Seřadili se tam, bylo jich jedenáct, byli to ti, kteří nemuseli zůstat na Orielu, aby se starali o něj.
‘‘Hej! Řekni nám až tu budou!‘‘ Oznámil Stephanson.
‘‘Vlastně už jsou tady! Měli byste je pomalu vidět!‘‘ Ozvalo se. Hurter zaostřil, v dálce viděl malé tečky, které se velmi rychle zvětšovali.
‘‘Rozdělíme se, leťte podle uvážení, musíme je dostat co nejrychleji!‘‘ Zařval Hurter.
Falcony se neuskupeně rozletěly k lodím, které před sebou viděli. Bylo jich víc než dvě. Dvě z nich byly větší, kolem bylo ale asi deset stíhaček, které je doprovázely.
‘‘Stíhačky, měli bychom střílet!‘‘ Oznámil Hurter a naklonil loď na pravý bok, vysunul zásobník s drony a zkusmo vystřelil vstříc nepřátelským stíhačům. Z hlavně zbraně nevyletěl jeden dron, ale rovnou tři. Letěly dopředu, rotovaly kolem sebe a když byly poblíž stíhačkám, okamžitě se rozdělily. Jeden z nich zasáhl stíhače, který okamžitě vybouchl. Další dva drony se namířily na jednu větší loď, která je ale bez problémů odrazila štítem. Zhruba v té době vystřelila většina ostatních Falconů.
‘‘Tady čtyřka-nemůžu vystřelit!‘‘ Ozvalo se. ‘‘Sedmička taky ne!‘‘
‘‘Leťte po pravé straně, až budeme u nich, vraťte se!‘‘ Rozhodl Stephanson za Hurtera.
Proti letce Falconů, kterých bylo jedenáct se hnala nyní už stejně početná skupina nepřátelských stíhačů podpořena netknutými průzkumnými loděmi.
‘‘Rozstřílejte je!‘‘ Ozval se jeden z Falconů a stíhače se nahly, aby mohli nepřítele zamířit. Drony byly odpáleny a letěli vstříc nepříteli, zaměřeny na stíhače. Nepřítel ale také neotálel, nýbrž už své cíle dostal do palebného pole, okamžitě začal sypat jednu ránu za druhou.
Nevypadalo to moc dobře, ani pro jednu stranu. Šest daktylů se podařilo rychle zničit díky naváděným střelám, bohužel nenaváděné střely nepřítele zasáhly většinu Falconů. Čtyři již byly sestřeleny, jeden se vracel a další byl nedaleko od výbuchu.
Hurter okamžitě stočil směr letu a vypustil na nepřítele další salvu dronů, která sklidila úspěch. Zasáhla jednu z velkých lodí, které druhá ze tří střel vyřadila štít, třetí pak pronikla a úspěšně loď poškodila.
Hurter, posílen úspěchem ještě jednou otočil loď a zasypal nepřítele salvou dronů z obou hlavní. Šest naváděných střel už nepřítel bez štítů neustál a průzkumná loď se rozpůlila ve dví, následována výbuchem, který Falcon s Hurterem a Stephansonem málem smetl.
V té chvíli byly ale sestřeleny další tři Falcony.
‘‘Návrat na loď, okamžitě!‘‘ Poručil Stephanson zírajíc na poškozené nepřátelské letouny, které se obracely aby zasadili pozemšťanům konečný úder, jež by vyřadil jejich stíhače.
‘‘Hlásím nesplnění mise! Průzkumná loď se dostane na dosah Asgardům!‘‘ Ohlásil Stephanson ještě.
Falcony se otočily, přičemž byl zasažen další. Zbývaly už jen tři, které se mohli vrátit. Drasticky zrychlily, čemuž se nepřítel nemohl rovnat a tak se zmohl jen na několik výstřelů, z nichž jeden zasáhl Hurterův Falcon, přímo do zásobníku dronů. Následovaly sekundární exploze a falcon se řítil přímo na Oriel, poškozen téměř k výbuchu. Proletěl hangárovým štítem a ztěžka se zabrzdil o podlahu. Jakmile přišla loď do kontaktu s kyslíkem, začla hořet. Oba dva pasažéři naštěstí unikli dost rychle, aby nebyly zasaženi závěrečnou explozí. Druhý falcon proletěl za nimi a třetí dopadl podobně jako oni, možná s rozdílem, že neexplodoval a zůstal na šrot rozkouskovaný po zemi, naštěstí i zde oba letci vyvázli, možná s lehkými zraněními.
‘‘Aktivuj obrané věže!‘‘ Poručil Bren Elderovi.
‘‘Souhlasím!‘‘ Odpověděl a na vrchu lodi se pravidelně od sebe vysunuly podivné věžičky, které třímaly cosi jako dělo. Namířili na nepřítele, jenže nestříleli.
‘‘Nefungují!‘‘ Zařval Bren.
‘‘Jen….chvíli….‘‘ Dodal Elder. A jakmile nepřátelské letouny překročily pomyslnout hranici v určité vzdálenosti od lodi, byli zasypány palbou některých těchto zbraní. Ty co nestřílely byly buď poškozeny, zasunuty nebo odříznuty od zdroje energie.
Stíhače se okamžitě sesypaly, kdežto na průzkumnou loď stříleli ještě nějakou dobu, než vybouchla.
‘‘Ano!‘‘ Zajásal Bren.
‘‘Ne!‘‘ Přerušil ho Elder ‚‘‘Stačili zaslat informace, nezpomalí je to. Musíme pryč!‘‘ Všichni, kdo tuto větu slyšel snad ztratil kus duše, protože jeho tvář posmutněla, v očích se vytratila naděje.
‘‘Spoj mě s Asgardy!‘‘
‘‘Hotovo!‘‘
‘‘Tady Bren! Nestačili jsme je zničit. Vyzývám vás, abyste propustili vězně, usělali jsme co se dalo! Pokud to neuděláte, zemřeme všichni!‘‘ Zasténal.
‘‘Tak se zdá, že tolika věcí zas schopni nejste.‘‘ Řekl Lodur neutrálním tónem a ukončil spojení, jako by žádné nebylo navázáno.
‘‘Co uděláme? Nemůžeme ho tam nechat! Křeslem můžu loď řídit, případně mi řekne závadu a vše, co zjistí, dokonce informace, ale bez něj ztratíme možnost vrátit se domů!‘‘ Upozornil Elder.
‘‘Nemůžu riskovat životy všech, otočte loď, než přiletí!‘‘ Rozkázal.
‘‘Máš štěstí, tví lidé nám pomohou.‘‘ Řekl zničehonic Asgard ve zbroji, který se vrátil Nerada hlídat, díval se při tom na dvě tenisky, které ležely na zemi poblíž vypínání paprsků vězení. ‘‘Jste poměrně vynálézaví!‘‘ Dodal ještě, když mu došel jejich účel.
‘‘Heh! Vím, co máte v plánu.‘‘ Řekl Nerad najednou. Asgard se na něj podíval. ‘‘Máte zde ještě jednu loď, nejspíš zamaskovanou. Doufáte, že vám poskytneme čas na opravu jejích pohonů, abyste odsud mohli zmizet. Pořád ale nechápu, proč jste nevyužili mé pomoci?‘‘
‘‘Sabotoval bys naši loď. Nemůžeme to dovolit.‘‘
‘‘Sabotoval? Doufali jsme ve spojenectví! Dobře víte, že tu kvůli mně mí lidé nebudou čelit beznadějné převaze!‘‘
‘‘Ne, otáčejí loď. Zdá se, že jim budeme muset trochu změnit názor!‘‘
‘‘Cože?‘‘ Zeptal se Nerad zděšeně.
*pokračování příště*