Epizoda 8. Uprchlíci (část 2.)
Loď se konečně otočila ve správný směr, zpět na základnu. Bren byl zklamán, vyčítal si, že poslal své lidi do této pasti, která byla naplánovaná právě na taková rozhodnutí, která on vydával. Téměř se nenáviděl. Doufal, že se ještě něco stane, že se Nerad vrátí zpět a s ním i alespoň nějaká šance na návrat domů. Většina posádka si to odmítala připustit, ale člověk, kterému byly do hlavy zkopírovány vědomosti antiků byl pro ně opravdu ten nejdůležitější, ten který rozuměl lodi, ten který je všechny mohl vrátit domů.
Elder, který stále seděl v ovládacím křesle se náhle bolestně zamračil, otevřel pusu, jako by se ještě snažil něco říct, ale nestačil ani začít, když lodí otřásl náraz, který ovládl loď.
‘‘Co to bylo?‘‘ Zakřičel Bren nejistě, podpíraje se rukou o antický počítač.
‘‘Je tu další loď! Vyřadili náš hyperpohon!‘‘ Oznámil Elder žalostně.
‘‘Opětujte palbu!‘‘ Poručil Bren.
‘‘Nejde to! Hned se zamaskovala!‘‘
‘‘Měly být přeci zaplé štíty!‘‘ rozčílil se Bren.
‘‘Bylo to z Asgardské lodi! Jsou tu dvě! Asgardé byli spojenci antiků, takže jejich technologie projde štítem!‘‘
‘‘Oprav to!‘‘
‘‘Je to vyřazené! K.O.! Nemůžu skočit do hyperprostoru!‘‘
‘‘FTL!‘‘
‘‘Ten je zablokovaný!‘‘
‘‘Tak něco udělej!‘‘
‘‘Já nevím co!‘‘
‘‘Ach! Zrovna teď se tohle musí stát!‘‘ Zaklel Bren.
‘‘Pěkný nápad. Donutili jste je bojovat proti vašemu nepříteli a přitom vás chránit.‘‘ Uvědomil si Nerad.
‘‘Ano. Náš pohon bude brzy opraven a tvoji lidé zemřou!‘‘ Odpověděl Asgard.
‘‘Proč tohle děláte?‘‘ Řekl si Nerad nechápavě, spíše pro sebe.
‘‘VY jste příčinnou našich problémů zde. Vyhubili jste téměř všechny naše druhy přestože jste věděli, že jsme ti poslední. Zasloužíte si to!‘‘
‘‘Takže pomsta? No a co kdybych řekl, že vy jste zase zabíjeli naše?‘‘ Odpověděl Nerad spokojeně. Asgard se ani nepohnul, ale bylo jasné, že se mu tento rozhovor přestává líbit. ‘‘Je to tak! Výbuchy hvězdných bran zabíjelo a nedávalo šanci úniku. Nedali jste nám jinou možnost, než zasáhnout! Udělali jste to samé! Přesto vám odpouštíme! Promiňte nám, co jsme udělali! Nepřítel ještě nepřiletěl, mohl bych opravit vaše motory!‘‘
‘‘Motory této lodi jsou nenapravitelně zničené. Hráli jsme to, abychom jednoho z vás dostali na palubu. Už od začátku jsme měli podezření, že se jedná o ty, co jsme potkali v Pegasu. Lidé co používají antickou technologii jsou výjimkou a vy si nekladete mez.‘‘
‘‘Tak proč nejste na té druhé lodi? Ta se přeci opravit dá!‘‘
‘‘Ano, naši nejlepší tam dostali místo. Zbytek, jako já jsme byli vyřazeni. Podpora života tam nemůže zabezpečit víc než třicet našich druhů. Nás je čtyřicet tři.‘‘
‘‘Vy se pro ně jen tak obětujete?‘‘
‘‘Ano. Naštěstí bude naše paměť před příchodem nepřátel uložena do počítačů. Takže přežijeme. Zato vy ne.‘‘
‘‘Nejste o nic lepší, než ti, se kterými jsme se doteď setkali. Žijete na úkor druhých a myslíte si, že můžete vše.‘‘
‘‘Momentálně můžeme vše.‘‘ Připomněl mu Asgard. ‘‘Doufám, že vám tato loď bude chybět, protože nám ne.‘‘
‘‘Vážně? Vy asi nevíte, co tato loď skrývá?‘‘ Zeptal se Nerad tajemně. Asgard začal naslouchat.
‘‘Kolik máme času?‘‘ Zeptal se Bren.
‘‘Skoro pět minut.‘‘ Odpověděl Elder.
‘‘Má loď autodestrukci?‘‘
‘‘Ano, ale….‘‘
‘‘Spoj mě se zbytkem posádky….‘‘ Vzdychl Bren. Jakmile Elder odsouhlasil a učinil tak, Bren se nadechl a pokračoval, ‘‘Posádko, drazí přátelé. Potkal nás špatný osud. Byli jsme odděleni od domova až příliš rychle, příliš násilně. Snažili jsme se přežít a jen myšlenka, že bychom se mohli vrátit domů nám dávala tu ohromnou sílu, která nás držela nad hladinou. Jste ti nejbrilantnější vědci, nejtalentovanější vojáci a nejvěrnější lidé, které jsem za celý svůj život poznal. Musím říct, beze všeho humoru že práce s vámi byla opravdu vzrušující. Ale teď k tomu, co už nejspíš sami tušíte.‘‘ Dořekl Bren a polkl. ‘‘Asgardé, kteří Nerada unesli nám právě vyřadili hyperprostorové motory a nadsvětelná rychlost je nepoužitelná. To znamená, že nepřítel si pro nás co nevidět přijde. Bude rychlý, nekompromisní. Pokusíme se o obranu, ale nejspíš selžeme. Proto uvedu do funkce autodestrukci. Rád bych, kdybyste se seřadili na můstku, před bránou. Děkuji vám.‘‘ Skončil Bren.
‘‘Takže tohle je opravdu konec? Konec toho všeho, co jsme udělali pro vlastní přežití? To jsme opravdu dělali jen proto, abychom takhle umřeli?‘‘ Zeptal se Elder.
‘‘Obávám se, že ano. Není to jako ve filmech, kde všechno končí dobře. Tohle je konec. Můžeme jen doufat, že výbuch lodi jich s sebou vezme co nejvíc.‘‘
‘‘Měli bychom se přesunout na nějakou planetu.‘‘
‘‘Souhlasím. Vezmem vše, co se nám může hodit, víc nic. Přijdeme o šanci vrátit se domů, ale alespoň přežijeme.‘‘
Místnost s bránou se pomalu začala plnit původní posádkou, i vesničany. Jakmile se zde sešli všichni, zadal Younis náhodnou adresu vhodné planety, na kterou se měli přemístit.
‘‘Funguje vše dobře?‘‘ Zeptal se Bren.
‘‘Ano, brána je otevřena. Měli bychom někoho poslat napřed, ať zjistí, jestli se tam dá přežít.‘‘
‘‘Souhlasím.‘‘ Přisvědčil Bren a vybral z posádky dobrovolníka, vybaveného vysílačkou, který bránou prošel.
‘‘Jak to tam vypadá.‘‘ Zeptal se Bren téměř hned po přechodu.
‘‘Zdá se to dobré, ale nevím, co může být dál. Je tu les a louka, víc nevidim.‘‘
‘‘Dobrá. Počkejte tam, za chvíli přijdem.‘‘Dopověděl Bren, když se brána zavřela.
Nastalo smrtelné ticho, nikdo nemluvil a většina lidí jen tupě zírala do zdi, či země.
‘‘Vyskakují z hyperprostoru. Zapínám obranu lodi.‘‘ Oznámil Elder. Bren ho v té chvíli ani nevnímal. Díval se předním oknem lodi na hvězdy a myslel na svou rodinu na zemi.
‘‘Nabíjejí zbraně, vysílají stíhače!‘‘ Pokračoval Elder. Bren se pomalu přesouval k oknu, sjíždíc rukou po zábradlí schodů.
‘‘Zásah! Oslabují štíty! Věže to nevydrží věčně!‘‘
‘‘Vytoč bránu, jdeme pryč.‘‘ Zašeptal Bren, když se dotkl okna. Younis se okamžitě dotkl DHD a zadal sedm symbolů, které vedly na planetu, kterou v rychlosti vybrali jako místo pro evakuaci.
První zámek zapadl, druhý téměř ve stejnou chvíli, třetí taktéž, čtvrtý také, pátý také, šestý s malým zpožděním, jenže když se měla brána aktivovat, ovládl loď další otřes a sedmý symbol nezapadl, brána zkolabovala.
‘‘Vytoč to znova!‘‘ Poručil Bren. Younis stiskl stejné pořadí symbolů a pohyb brány se opakoval, nebylo úniku!
‘‘Brána je vyřazena! Došlo k výkyvu energie, část lodi je odříznuta! Není dostatek na stabilní červí díru!‘‘ Zakřičel Elder, kolem kterého již v té době létaly jiskry.
‘‘Co teď?‘‘ Strachoval se Bren.
‘‘Hurtere, musíme jít!‘‘ Zašeptal Thomas.
‘‘Kam jít? Brána nefunguje! Prober se!‘‘ Odpověděl.
‘‘Do hangáru! Pamatuješ na zkrat motoru? Nanity to opraví! Potřebujeme získat čas, štít nesmí zkolabovat!‘‘ Dořekl a zatáhl ho za rameno. Jakmile Hurterovi došlo, o co jde, připojil se do běhu, směrem do hangáru. Téměř nikdo je v místnosti nevnímal. Někdo se začal modlit, někdo začal brečet, ale většina na sobě nechtěla nechat nic znát.
‘‘Štíty spadly o jeden! Máme čtyři procenta!‘‘ Hlásil Elder. V té chvíli sice dávno cítil, že z hangáru odlétá stíhačka, ale schválně nic neřekl.
Zvenčí byly slyšet stále větší nárazy, jednalo se o nálety stíhačů, které měly loď co nejvíce oslabit, aby byla vhodná pro obsazení.
‘‘Jak jsme na tom?‘‘ Zeptal se Hurter Stephansona.
‘‘Mrtvi a je mi celkem jedno, jak!‘‘ Odpověděl.
‘‘To je dobře, takže můžeme jim letěl naproti!‘‘ Řekl Hurter a zdvihl ovládání Flaconu. Vyletěli z levého hangáru, který byl před většinou útoků relativně v bezpečí. To je sice mohlo zpomalit, ale dávalo jim to šanci, že nebudou hned sestřeleni.
Falcon se otočil proti první z velkých lodí.
‘‘Bože! Vždyť je to jako Karak!‘‘ Odfrkl si Hurter.
‘‘Musíme jim zničit hangár. Doufám, že drony fungují?‘‘ Zeptal se Hurter. Místo odpovědi se dočkal rychlého manévru, kterým se Hurter uchránil před planoucí střelou nepřátelské lodi.
Kolem nich proletěly stíhačky, které vzápětí změnily směr, vše začalo být těžší a těžší. Ocitli se pod palbou zepředu i zezadu, bylo jasné, že se tímto tempem dál nedostanou.
Další střela vyletěla z nepřátelských stíhačů a silně dopadla na pravou stranu motorů Falconu. Celá antická stíhačka se rázem otočila, čas se v té chvíli očima Hurtera zpomalil, dost nato, aby si mohl přát zničení svých nepřátel. Z Perseidu cosi vyletělo, čas všimnout si onoho zeleného cosi ale nepřál, protože loď se v setrvačnosti obrátila na stejný úhel, kterým letěla. Ještě to vypadalo, že se znovu obrátí, tomu však Hurter pohotově zabránil náklonem a následným zrychlením.
‘‘Sestřelily jsme dvě stíhačky!‘‘Ohlásil Hurter.
‘‘Cože?‘‘
‘‘To byly střely! Falcon má i jiné věci, než drony!‘‘
Nebylo času se radovat, Perseid už byl nebezpečně blízko lodi, tak blízko že Hurter musel uhnout z dráhy, aby nenarazil do lodních štítů.
‘‘Jak je vyřadíme?‘‘ Zeptal se Stephanson.
‘‘Drž se!‘‘
Perseid opět rapidně zrychlil, hnal se přímo k hejnu nepřátelských stíhačů, které právě opustily hangár a měnily k nim směr. Falcon začal pálit drony bez rozmyšlení, rozhodně nevyšel ani jeden na zmar, protože hejno začalo vybuchovat, nejméně přední lodě. To byla situace, jež potřebovali! Perseid se mezi tím chaosem ladně protáhl, Hurter se pochválil. Nepřátelské stíhače kolem sebe štít rušily, bylo tedy dost místa pro průlet.
Konec to ale rozhodně nebyl, v té rychlosti bylo dost práce, aby Falcon nenarazil do štítů z opačné strany, nebo se nezničil o trup nepřátelské lodi, Karaku.
Přesto to Hurter zvládl. Adrenalin v krvi měl nebezpečně vysoký, stejně jako tep. Jeho srdce bušilo jako o závod, snad se zdálo, že by mu mohlo každou chvíli vyskočit z hrudi.
Falcon další manévr vítězně zvládl a prorazil štít hangáru, který naštěstí sloužil jen jako bublina před volným vesmírem.
‘‘Sestřel tu větší loď!‘‘ Poradil Stephanson.
‘‘Drony došly!‘‘
‘‘Tak střelou!‘‘
‘‘Bez energie!‘‘
‘‘Naraž tam!‘‘ Porušil Thomas.
Poblíž brány bylo ticho. Younis se stále snažil zadat adresu a Elder se snažil odrážet nalétající stíhače, které se rojily jako odporný hmyz.
Bren se smutně podíval na jednu z ohromných Karaků, které přišli aby je zničily. Jeho oči však oslnilo náhlé světlo, výbuch.
‘‘Co to bylo?‘‘ Zakřičel překvapeně. V místnosti bylo náhle živo.
‘‘Hurter a Stephanson sestřelili jednu z lodí!‘‘ Oznámil Elder.
V místnosti náhle zavála naděje.
Younis stiskl sedmý symbol, brána se aktivovala.
‘‘Musíme pryč!‘‘ Zakřičel Bren.
‘‘Natočte loď, aktivujte zbraně, musíme krýt vlajku!‘‘ Poručil Lodur Asgardům, kteří právě manuálně obsluhovali zbraně. Kolem nich proplula vysokou rychlostí loď, která byla viditelná pouze na jejich senzorech. Asgardský Vanir nešetřil municí, kterou představovala energie do jejich zbraní. Žluté proužky světla dopadaly na nepřátelské lodě a Khandoňanům rázem přešel smích ze rtů když zjistily, že jejich štíty selhávají.
Druhý Vanir proplul do hangáru, který se za ním zavřel.
‘‘Fajn, přeneste mě na můstek!‘‘ Poručil si Nerad, který stál mezi Asgardským komandem, které ho celou dobu hlídalo. Bílý záblesk se v tu chvíli opravdu objevil a přenesl pět osob, z toho jednu člověka na můstek.
Ten byl prázdný, brána se zrovna uzavřela.
‘‘Oni odešli! Nechali svou jedinou spásu tady!‘‘ Nevěřil Nerad, ale ihned se pustil do práce na lodi.
‘‘Baterie zapojena!‘‘ Ozvalo se mu ve vysílačce.
‘‘Rozumím.‘‘ Potvrdil a dál mačkal nesrozumitelné kombinace antických symbolů.
‘‘Zbraně zapojeny, snad nám to dá trochu času!‘‘ Doufal Nerad.
Z lodního trupu se vysunuly další věže a ohromná děla na přídi se otevřela, Oriel byl konečně ozbrojen.
Věže začaly střílet v celé své síle a ničily stíhačky jednu za druhou. Děla se rychle nabily a výstřel s sebou vzal další Karak, který již nějakou chvíli odolával palbě poškozené antické lodi, která byla jako zázrakem stále nedotčená nepřítelem.
Nepřítel byl zaskočen, palba na chvíli ustala a stíhačky letmo přeletěly svůj cíl.
‘‘Přenos zahájen!‘‘ Pokřikl Nerad po místnosti na svou čtyřčlennou ochranku, jež průběžně spravovala ostatní.
Poškozená Asgardská loď, která čelila spojené palbě tak akorát unikla síle, která by ji nepochybně zničila-byla přenesena do hangáru.
‘‘Aktivuji podsvětelné pohony, měli byste začít!‘‘ Pronesl Nerad do vysílačky.
‘‘Rozumím!‘‘ Odpověděl Asgardský hlas.
Před Orielem se otevřelo hyperprostorové okno, vytvořené asgardy. Oriel se dal pomalým tempem do pohybu a snažil se dosáhnout tohoto cíle.
‘‘Štíty jsou na třech procentech!‘‘ Oznámil Nerad.
Špička lodi se dotkla okna a rapidně zrychlila, loď skočila, palba ustala.
Kolem poletovaly trosky, jenže nepatřili slabším, nýbrž slavné Khandoňanské flotile, která podcenila vynalézavost nepřítele.
‘‘Ano! Jo! Dokázali jsme to!‘‘ Jásal Nerad. Asgardé se mezitím ani nepohli.
‘‘Zapojili jsme baterie do vašich generátorů, měl by být cítit nárůst energie.‘‘
‘‘Ano. Máme šest procent z celku! To znamená že máme dost času, než nanity spraví náš pohon!‘‘ Zajásal Nerad a cosi naklikal na hlavním počítači.
Palba na loď ale rozhodně neustávala, spíše ještě zesílila. Štít byl pod stále větším náporem, ale stíhače přestaly nabourávat do lodi, protože štít byl již dost silný, aby jejich průnik skrz byl schopen zadržet. A tak namísto splnění úkolu a posílení snažení svých vojsk se nepřátelským pilotům dostalo jen zlověstného zaskřípání, když se jejich loď srazila se štítem a vybouchla.
Oriel, celý poškozený a ze všech palub jiskřící se nakonec znovu zmohl a otevřel hyperprostorové okno. Bleskově tak uprchl nepříteli, který stále ještě pálil na prázdné místo, které po lodi zůstalo.
‘‘Přesně jak jsem předpokládal! Nárůst energie nám zprovoznil senzory, které byly vypnuté aby se neplýtvalo. Připravte jednotky, řeknu vám cílová místa!‘‘ Dodal nakonec.
‘‘Potvrzuji. Šest dvojčlenných jednotek.‘‘ Odpověděl mu Lodur pomocí asgardských vysílačů.
‘‘Zasílám vám souřadnice.‘‘ Odpověděl Nerad. ‘‘Můžete začít s přenosy.‘‘
Senzory začaly ukazovat, jak jednotlivé jsou jednotlivé skupiny asgard postupně přenášeny po lodi pomocí transportačních paprsků. Jejich konečná poloha byla na špičce lodi, bylo to taktické-takto mohli asgard zatlačovat nepřítele, který na palubu pronikl díky nepřátelských stíhačkám.
Když byly všechny jednotky přeneseny, na můstku se objevil poslední paprsek, který rázem vyvrhl dvě osoby. Jakmile paprsek zmizel, oba dva, muži, dopadli na zem vyčerpáním.
‘‘Ahoj. Vše budu vysvětlovat později. Potřebuji Hurtera v křesle a Stephansona na stráži!‘‘ Začal Nerad.
Oba dva se ze země pomalu, váhavě zvedli se zavřenýma očima. Byl to opravdu Hurter a Stephanson, jen ve velice pošramoceném stavu.
‘‘Co se stalo?‘‘ Zeptal se Hurter vyčerpaně.
‘‘Narazili jste do hangáru. Asgardi vás přenesli pro případ, že byste mohli být důležití.‘‘
‘‘Jak ses dostal na loď?‘‘ Zeptal se Stephanson, vzápětí ale otevřel oči a spatřil Neradovu ochranku.
‘‘Bez obav, jsou s námi! Později to vysvětlím, ale teď dělejte co říkám.‘‘
‘‘Co mám dělat?‘‘ Zeptal se Hurter.
‘‘Jdi do křesla, budu ti napovídat. Thomasi, ty budeš hlídat, jestli sem někdo nejde!‘‘ Odpověděl Nerad rozhodně.
‘‘Kdo?‘‘ Zeptal se Stephanson, zatímco se Hurter dostal ke křeslu.
‘‘Ty kamikadze-stíhačky co naráželi do lodi se k nám díky tomu dostali. Vynalézavé, ale už to známe od Wraithů.‘‘
‘‘A to je mám v případě nebezpečí umlátit?‘‘ Zeptal se Stephanson naštvaně, jenže ho to rychle přešlo, když se jeden z asgard pohnul a přišel k němu. Sáhl k boku a vytáhl svou zbraň-pistoli. Vzdáleně připomínala Asuranský omračovač, jenže byla zaoblená a bez jakýhkoli zbytečností. Tvarem a složením pak byla podobné spíše té lidské. Navíc její prosklené části žlutě zářily.
‘‘Žádám o povolení přenosu!‘‘ Promluvil asgard, který Thomasovi zbraň předal.
Místnost zaplnilo světlo transportačního paprsku a všichni čtyři asgard zmizeli.
‘‘Fajn, hlídej to tu. Máme ještě pár věcí na práci!‘‘ Rozhodl Nerad. Thomas, ač byl vyšší hodnosti poslechl ubezpečen, že Nerad ví, co dělá a je nejlépe obeznámen se situací.
‘‘Hurtere, musíš se pokusit aktivovat druhý stupeň ohrožení.‘‘
‘‘Jak to udělám?‘‘
‘‘Musíš nato myslet a loď by měla vyhovět!‘‘
‘‘To je zvláštní! Ví přesně, co chci udělat. Mluví se mnou!‘‘ Zamyslel se Hurter.
‘‘Hele, můžeš se klidně kochat co všechno to umí! Khandoňani počkaj!‘‘ Upozornil vykolejený vědec s antickými vědomostmi.
Na lodi se ozval neurčitý zvuk, bylo to jako vypojení vysoké energie, ale vůbec to tomu neodpovídalo.
‘‘Hotovo. Ale Asgardi se můžou po lodi pohybovat dál!‘‘
‘‘To byl účel. Asgardi pro nás vyčistí loď.‘‘
‘‘Proč?‘‘ Skočil jim do řeči Stephanson.
‘‘Domluvil jsem se! Zůstanou na lodi a budou studovat technologie.‘‘
‘‘Ty ses zbláznil! Jsou ozbrojení, klidně nás můžou vyhodit do vesmíru, když budou chtít!‘‘
‘‘Hele, právě nám všem zachránili život tak si nestěžuj. Zbytek vyřešíme potom!‘‘
‘‘Co teď?‘‘ Zeptal se Hurter.
‘‘Najdi seznam spojenců a pokus se nás zařadit!‘‘
‘‘A co zbytek posádky, kde je?‘‘ Zeptal se Thomas.
‘‘Nejspíš odešli bránou, Zjišťuji kam, ale loď mi pořád brání vstoupit do některých systémů, protože nejsme v seznamu spojenců.‘‘
‘‘Počkej! Když tam nejsme, tak proč nám loď vůbec dovolila jí ovládat?‘‘
‘‘Máme antický gen. To znamená, že si tu můžeme dělat co chceme.‘‘
‘‘A když budeme spojenci, budeme to moct ovládat i bez genu?‘‘
‘‘Ne! Ale při případech jako tenhle bude všem z nás povolen pohyb po lodi. Chápeš?‘‘
‘‘Počkejte!‘‘ Přerušil je Hurter. ‘‘Loď o nás ví! Ví, že nejsme antikové.‘‘
‘‘Cože? To mi chceš říct, že loď myslí?‘‘
‘‘Ne. Loď nemá umělou inteligenci. Je tu záznam z té kulaté věci, co tenkrát celý den létala Kinsové kolem hlavy. Skenovalo jí to.‘‘
‘‘Takže je to schopné vlést i do mysli?‘‘ Zeptal se Stephanson.
‘‘Ne! Lidí je po galaxiích hodně, ale vlastně žádní nejsou stejní. Na každé planetě se vyvinuly jiné nemoci a podobně. Přesto, že si lidé drží svou podobu tak mají rozdílné odolnosti a podobně. Takže je logické, že to může vědět, odkud jsme. Stačí si představit černocha a číňana. Jste sonda a můžete zhruba uhodnout, odkud jsou! Aspoň původem.‘‘ Odpověděl Nerad jedním dechem.
‘‘To to vážně dokáže takhle zjistit, z jaké planety člověk je? Vždyť jsou jich stovky!‘‘
‘‘No, vlastně je pravděpodobnější, že ví, na jaké planetě posledně přistála. Ten antik té lodi pak mohl předat informace, kdo na loď nastoupil.‘‘
‘‘No dobře, ale ten antik byl ve stázi! Navíc je předání vědomostí někomu jinému trošku jiné než dělit se o to se strojem, ne?‘‘
‘‘Počkej! To by mohlo znamenat, že ten antik komunikoval ještě s někým!‘‘
‘‘Informace o našem původu byly předány asi hodinu, dvacet minut a šestnáct sekund před začátkem potíží s hyperprostorem. Myslím tím naší první potíž na lodi.‘‘ Odpověděl Hurter.
‘‘Takže by to mohla být i hrozba!‘‘ Zamyslel se Stephanson.
‘‘O tom si promluvíme později. Hurtere, nějaký pokrok?‘‘ Zeptal se Nerad.
‘‘Ne, nemůžu to jen tak zadat lodi do systému. K tomu křeslo nestačí.‘‘
‘‘Dobře, udělám to potom. Hurtere, bylo by dobré nás nasměrovat na naší základnu. Já zatím najdu adresu, na kterou odešel zbytek!‘‘
‘‘Lodure, senzory ukazují, že na lodi už žádný vetřelec není. Můžete to potvrdit?‘‘ Začal Nerad mluvit do vysílačky.
‘‘Ano. Přenesu své jednotky zpět do Vaniru. S dalšími úkony začneme, až bude přítomna vaše posádka.‘‘ Odpověděl asgard, který byl ještě nedávno jejich nepřítelem.
‘‘Výborně. Končím!‘‘ Odpověděl Nerad.
‘‘Už si našel adresu?‘‘ Zeptal se Stephanson.
‘‘Jo, už jí znám docela dlouho. Čekal jsem, až tu bude bezpečno.‘‘ Odpověděl Nerad a začal zadávat adresu planety, na kterou odešel zbytek posádky.
‘‘Kdo půjde?‘‘ Zeptal se Hurter.
‘‘Klidně to udělám já.‘‘ Přihlásil se Stephanson.
‘‘Dobře, pošlu s tebou jedno ASPéčko.‘‘ Přitakal Nerad.
‘‘ASP?‘‘
‘‘Analyzing spectral probe. To jsou ty kulaté věci.‘‘ Vysvětlil.
‘‘Fajn.‘‘
Poslední symbol přejel po svém úseku brány a poslušně zapadl. Brána se opět otevřela, loď vyskočila z hyperprostoru.
‘‘V dohledu není žádná planeta, jak je to vůbec možné?‘‘ Zeptal se Hurter.
‘‘Loď nemá stálou adresu. Vlastně vždy zadá kód. Když druhá brána tento kód obdrží, loď jí pošle své přesné souřadnice a brána se otevře. Je to docela jednoduché.‘‘
‘‘No jo, ale jak to loď najde, když jí někdo vytáčí?‘‘
‘‘V každém DHD je podprogram, díky kterému stačí zadat kód a Oriel zašle subprostorový signál. Díkybohu to ani není náročné na energii. Je to jako když voláte mobilem někomu, koho máte uloženého v kontaktech.‘‘
‘‘Dobře, tak já půjdu.‘‘ Rozhodl se Stephanson a přešel klidným krokem před bránu. Nad ním se cosi otevřelo. Byla to kruhová škvíra, kterou vzápětí prolétla kulatá sonda, tatáž, co byla i na Falconu.
‘‘Šťastnou cestu!‘‘ Usmál se Nerad. Stephanson prošel.
‘‘Zná adresu zpět?‘‘ Zeptal se Hurter.
‘‘Ne, ale Younis jí zná.‘‘ Odpověděl Nerad. Hurter se na něj vyčítavě podíval. ‘‘Neboj! Najde je. Jestli ne, tak tam pošleme sondu a v krajním případě tam sám přijdu zadat adresu.‘‘
‘‘To mě teda uklidňuje!‘‘ Řekl Hurter ironickým hlasem a protočil oči. Vzpomněl si, že předf několika minutami mohli oba zemřít, přesto jsou tu. Oči se mu zaslzely, když si tuto událost spojil se svým domovem, otočil se a utřel slzy. Stále věřil, že se dostane domů.
‘‘Dobrá. Skáču do hyperprostoru, zpátky na základně budeme do….‘‘ Začal Nerad, aby přerušil ticho. Najednou se jeho výraz pokřivil, zamračil se. Sevřel pěst a vzteky uhodil do počítače, kterému další z mnoha ran snad ani nevadila. ‘‘Doprdele! Co to má bejt! To s tim ty volové bourali do každého stromu nebo co?!‘‘ Rozkřičel se náhle ve své mateřštině. Hurter, který většinu jeho slov přeslechl se skoro až lekl jeho křiku.
‘‘Co se děje?‘‘ Zeptal se nejistě.
Nerad se opřel, položil si klepající ruku na čelo a setřel si imaginární pot.
‘‘Poškodili loď, takže není schopná vyvinout vyšší rychlost, než je základní. Myslím tedy u toho upraveného hyperprostoru. Ten je sice rychlejší, ale-‘‘
‘‘Hodinu a jednatřicet minut.‘‘ Odpověděl si Hurter sám, skoro se nepohnul. Informace ze vševědoucího křesla k němu proudili, i když se nesoustředil. Prvně mu to přišlo podivné, ale klidným odpovědím na své otázky se nebránil.
‘‘Hej! Jak to…..No jistě! Křeslo, křeslo a zase křeslo.‘‘ Mávnul rukou Nerad odstrčeně.
‘‘Copak to bylo? Chvíli mi přišlo, že ti vadí, že toho vím víc než ty?‘‘ Usmál se Hurter potěšeně.
‘‘Já a žárlit? Jak můžu žárlit? Jsem tu jednoznačně nejchytřejší!‘‘ Zdůraznil Nerad zvýšeným hlasem.
‘‘Bren mi říkal, že si nedokázal poznat užovku.‘‘
‘‘Zaprvé jsem většinu vědomostí nabral nedávno. Zadruhé si to nepamatuju a zatřetí bych si užovku nikdy nespletl!‘‘
‘‘No jistě, jistě. Tak už leť, až nás nenajdou.‘‘ Ukončil konverzaci Hurter a opět se usmál. Takovéto žertíky, nebo spíše utahování mu byli schopny přidat na náladě. Vlastně ho to donutilo se uvnitř smát, ačkoli navenek vždy dával znát jen letmé pousmání.
Nerad se jen zašklebil, myslel si své. Zadíval se do směsice antických informací a nakonec z nich vybral tu rozhodující, tu, která jim umožňovala skok do hyperprostoru.
‘‘Jak dlouho ta bouře ještě potrvá?‘‘ Křičel Bren na pomalu se přesouvající zástup, který právě čelil krutému počasí. Oblohou se míhalo tísíce blesků, mraky byli tmavší než noc, z nebe padaly kapky vody, které byli větší než dlaň a do toho všeho se kolem míhal tak rychlý vítr, že musel dávat člověk pozor, aby ho při dalším kroku neshodil na zem, kterou pokrývala naštěstí jen vrstva řídkého bláta.
Odpovědi se mu nedostalo. Nikdo z celé posádky to nemohl určit. Přes temno, které na planetě bylo se ani nedalo určit, jestli je právě den, či noc.
‘‘Měli jsme radši vybrat nějakou ze známých planet!‘‘ Zakřičel kdosi zepředu, jeho hlas byl ale tak potrhaný větrem, že bylo nemožné usoudit, kdo to mohl být.
Pravda, pokud by snad šli na jedinou známou planetu, kterou navštívili, rozhodně by byli ve větším bezpečí, než nyní. Rozhodně by zato ale zaplatili cennou tak krutou, že pouhé pomyšlení na onu planetu bylo nepřípustné. Našli by je Khandoňané.
Najednou kolem Charlesova ucha cosi prolétlo. Nevydávalo to zvuk, ale bylo to dost zřeletné, letělo to totiž proti větru bez jediného náznaku odporu. Bren zaostřil, bylo to kulaté!
Kovově se to lesklo a neustále se to otáčelo. Párkrát se u rozličných lidí zastavilo, nakonec to ale zmizelo tak rychle, jako se to objevilo. Zepředu bylo cosi neurčitého slyšet.
Bren, který oplýval zvědavostí se udiveně ohlédl za podivným předmětem, který odolával síle tohoto živlu.
Malá, železně vyhlížející kulička se už ztrácela vdáli. Když už byla vidět jen nezřetelná tečka, něco se u ní objevilo. Byla to silueta postavy, člověka.
‘‘Zastavte! Někdo tu je!‘‘ Zakřičel Bren co nejhlasitěji dovedl. Někteří, kteří mu byli nablízku se otočili. Ti dál se pak postupně zastavovali, aby viděli příčinu jejich chování.
Postava se stále pohybovala k nim. Kulička, která kolem nich prolétla mu poslušně rotovala kolem hlavy. Zepředu zástupu se ozvaly další hlasy, opět téměř neslyšitelné.
Brenovi nevadilo, že neví, do čeho jde, nevadilo mu, že ten člověk nemusí být přítel, nevadilo mu že se může vrátit s nepořízenou a dokonce mu ani nevadilo, že stále silnější vítr ho mohl shodit čím dál větší silou. Zamířil k postavě, kterou uviděl. Odstrčil těch pár lidí, kteří se šourali za ním a nejistě šlapal k muži, který se taktéž přibližoval.
Vítr ještě zesílil, stále se však dalo udržet na zemi.
Postava se naklonila ke kovové kouli, jako by se na něco ptala, vzápětí pak zvolala:
‘‘Héj! Pojďte zpátky! Oriel to přežil!‘‘
Přes všechen vítr a neznámé huhlání toto vyznělo dokonale. Navíc to byla věta, kterou si snad každý přál slyšet. Bren se ohlédl. Zjistil, že se za ním utvořil zástup, všichni ho následovali a ti nejblíže si už stoupali po jeho boku.
Muž, který za nimi šel se přiblížil na dohled.
‘‘Thomasi!‘‘ Zvolal Bren ‘‘Jak je to možné?‘‘
‘‘To je na dlouho! Pojďte se mnou! Oriel je v pořádku, nepřátelé pryč.‘‘ Odpověděl Stephanson, křikem samozřejmě.
‘‘Tomu se mi nechce věřit! Ta loď byla na dranc, když jsme odcházeli. Štíty byly zatraceně blízko, motory vyřazené a zbraně na tom byly taky hrozně! Navíc jste s Hurterem už mrtví! Jsi přelud!‘‘
‘‘Asgardi nás včas zachránili! Nerad jim dovolil usadit se na Orielu a studovat ho, než se rozhodnou, kam mají jít! Motory jsou spravené!‘‘
‘‘Jak tomu můžu věřit? Co když kvůli tobě zemřeme!‘‘
‘‘Neblbni! Maje sonda prozkoumala okolí! Není tu nic, kde byste se mohli ukrýt! To tu chcete zemřít?‘‘
Bren se zamračil, přemýšlel. Ohlédl se na ostatní, kteří ho nepochybně také viděli. Jenže to pořád nebyl pádný důkaz. Některé průzkumné týmy se přeci setkali s podobnými společnými vizemi. Pozvedl hlavu, rozhodl se.
‘‘Dobře! Jdeme, než nás to tu odnese!‘‘ Rozhodl.
‘‘Pane! Ta bouře je moc silná! Nedostaneme se k bráně včas!‘‘ Ozvalo se zezadu.
‘‘Můžeš jít dál a zemřít si tam, nebo můžeš jít zpátky a pokusit se o návrat.‘‘ Zakřičel Bren.
Pomalu se vraceli. Kulatá sonda přitom pořád odlétávala pryč, aby zjistila nové informace o okolí, především o bouři. Neznámo jak pak Stephansonovi předávala informace.
Vítr zesiloval, kapky stále více bušili a každý další krok se zdál být více nemožným, než ten předešlý.
Přesto je všechny motivovala brána, která už byla v dohledu. Možná padesát, možná sto dalších kroků od nich, ale přeci tam byla.
‘‘Musíme se tam dostat!‘‘ Zakřičel Stephanson, který byl na tom jen o vlas lépe, než ostatní, kteří tomuto větru čelili už od začátku.
‘‘Myslíš si, že to nevim?‘‘ Křičel na něj Bren, který už přicházel o svou vůli. Vzduchem se nesly nářeky, úpění, vysílení a dokonce klení. Nebylo pravděpodobné, že by se k bráně mohli dostat.
Náhle vše utichlo. Vítr přestal vát a vysvitlo slunce. Kapky deště vymizeli a jediná známka po bouři byla provlhčená zemina a oblečení všech přítomných, které bylo doslova na žmach.
‘‘Co je zas tohle?‘‘ Zaklel Bren a vzhlédl. Uviděl černé mraky, uprostřed kterých se pyšnil kruh, kterým bylo vidět nejen slunce, ale i naoranžovělá obloha.
‘‘Jsme uprostřed bouřky. Měli bysme si pospíšit, jinak schytáme to samé ve větším měřítku!‘‘ Pobídl je Stephanson a dal se do běhu.
Bren i ostatní ho následovali.
‘‘Jak ve větším?‘‘ Zeptal se.
‘‘Hurikán podobných rozměrů sílí každým metrem, takže to může být jen horší!‘‘
Přidali do kroku, doběhli k DHD.
‘‘Jaká je adresa?‘‘ Vydechl unavený Thomas.
‘‘Pozor! Já jí znám!‘‘ Ozvalo se a z řad posádky vyběhl Younis, sklouzl se po mokré trávě a zastavil se před zadávacím systémem brány. Chvíli ho pozoroval, ale nakonec začal zadávat.
Stiskl první čtyři symboly, než se zasekl.
Klidová zóna hurikánu už byla na kritické hranici a kolem byl zas cítit vítr.
‘‘Co je? Dělej!‘‘ Zařval Stephanson.
‘‘Nevím, jak dál! Zapomněl jsem to!‘‘ Odpověděl Younis.
‘‘Kolik symbolů si zadal?‘‘ Zeptal se Bren.
‘‘Čtyři, všechny kromě pátého znám, ale je tu víc podobných!“ Odpověděl Karim. Bren přiběhl poblíž, rozhédl se a nejistě stiskl jeden ze symbolů souhvězdí. Mohlo připomínat orla, či válečníka. Dost možná něco jiného, ale to nikoho v této chvíli nezajímalo. Younis bez otázek stiskl zbytek z kombinace a zakončil tím vytáčení brány, která se v této chvíli otevřela.
Opět z ní vylétla klasická ´´bublina´´ a horizont, ta modrá kaluž se ustálil.
‘‘Pohyb!‘‘ Zařval Stephanson.
‘‘Co se děje?‘‘ Překvapil se Hurter.
‘‘Někdo vytočil naší adresu. Signál je z planety, kam se zbytek evakuoval. Ale…‘‘ Začal Nerad vysvětlovat, když se před červí dírou vztyčil zelenomodrý štít. Vypadal úchvatně, jeho barvy hýřili nadšením a jeho povrch byl nehybný, takže vypadal jako věrohodný kus materiálu. Zadržel demolekuralizační výbuch a zůstal stát na místě, jako ochrana posádky lodi před nezvanými nepřáteli.
‘‘Vypni to bože!‘‘ Zařval Hurter.
‘‘Doprdele a o co se asi snažim!‘‘ Zařval naoplátku Nerad, opět v češtině, kterou začal poslední dobou podezřele často používat. Rukou přejížděl před DHD a snažil se určit, které tlačítko by mohlo vypnout štít brány. Šlo o čas.
Na bráně se ozval první zvuk nárazu a další měl ihned následovat. Hurter zavřel oči zděšením.
‘‘Mám to!‘‘ Vykřikl Nerad a vypnul štít brány. Ten okamžitě z větší části zmizel, zbytek se téměř ihned vypařil, jako by tam nikdy nebyl.
Bránou prošel Stephanson, rozhlížejíc se nechápavě kolem. Nerad už se chtěl začít proklínat zato, co se stalo, ale v očích se mu náhle zablesklo světélko poznání. Strnul.
Byl opět na zemi. Stál u dřevěného stolu obsidiánové barvy. Byl v jakémsi domě. Zdi zde byly blankytně modře nabarvené. Kolem šly vidět skříně, okna, vchod na balkón, ozdoby po zdi, většinou masky či umělí motýli. Bylo zde i proutěné, houpací křeslo a hnědý gauč. Nalevo od sebe viděl vchod, pravděpodobně na chodbu, která vlastnila dveře vedoucí pryč z tohoto bytu, ke zbytku paneláku. Ještě více vlevo, spíše už za sebou byla další malá chodba, jejíž vchod byl vyzdoben zlatavými provázky.
Ohlédl se před sebe, kde byla plochá televize, plasma. Vedle ní pak byla další skříně. Napravo od toho byla tato část bytu dělena záclonami, za nimiž byl vidět jídelní stůl a pár pultů, za které se dalo jít cestičkou vlevo, která bohužel nebyla vidět přes zeď, která zabezpečovala právě skříně a držela plasmovou televizi. Nahnul hlavu doprava a téměř se vyděsil, někdo tam totiž vedle něj seděl.Ani si nevšiml, že se sám posadil, bylo to jako, když sám své tělo neovládá.
‘‘Takže armáda ti mě chce prostě jen tak vzít?‘‘ Uslyšel ženský hlas, který byl jako rajská hudba.
Náhle se probral, před sebou viděl posádku, vycházející z brány, za nimi antickou, tmavou zeď a za sebou Hurtera v antickém ovládacím křesle. Byl dezorientován, nebyl schopen reakce.
‘‘Hej! Kam se podělo mé ASP?‘‘ Uslyšel Stephansonův hlas. Přesto tupě civěl před sebe.
‘‘Marku? Héj! Si tu?‘‘ Slyšel pro změnu Hurtera. Teprve teď se probral z náhlé vize, cítil se opravdu podivně.
Rychle se podíval na screen počítače, kde byla další směsice antického písma. Chvíli se na ně díval, jako by je luštil, nakonec se mu ale zablesklo a bez problémů je přečetl.
‘‘Tvé ASP narazilo do štítu, než si prošel. Měl si štěstí, že jsem ho tak rychle vypnul!‘‘ Oznámil.
‘‘Štítu? Ten přeci funguje až od určité hranice energie, ne? Říkals to u oběda.‘‘ Zeptal se Stephanson překvapeně, když viděl, že Nerad je zas při sobě. Nevěděl, co si má o tom výpadku myslet, prostě věřil, že se Nerad jen na chvíli zamyslel.
‘‘Éh….asgardi nám přinesli štíty. Jej! Energii. Všechno vám řeknu….Hurtere, vysvětli mu to prosím.‘‘ Odpověděl Nerad nejistě.
‘‘Vždyť jsi nám to už říkal. Měl by ses probudit, co je s tebou?‘‘ Zasáhl Hurter překvapeně, když viděl Nerada v tomto stavu.
‘‘Jo, jistě. Pardon, jsem dneska nějakej otupělej. Řekněte Younisovi, ať to tu vezme, potřebuji se prospat.‘‘
‘‘No počkej!‘‘ Rozezněl se Brenův hlas po místnosti. ‘‘Nejdřív mi podáš hlášení o tom, co jste tu vyváděli! A nečekej, že ti bude stčit, že ses s těma lumpama domluvil!‘‘ Dokončil Bren částečně zvědavě a částečně naštvaně.
Čas na Orielu plynul pomalu, ale jistě. Bren vyslechnul hlášení nejen Nerada, Hurtera a Stephansona, ale dokonce i kapitána Lodura, který toho sice moc nenamluvil, ale dokonale prozradil, že asgard na tom nejsou o nic lépe, než nynější posádka.
Po hodině byla loď zpět na základně, opravována pilnými a šikovnými ministroječky, nanity.
Posádka opět vyvázla, s mrtvými na své straně. Výsledek byl morálně strašný, ale statisticky uspokojivý. Pár mrtvých bylo nahrazeno třiceti asgardy s plným vybavením do boje a s velkými vědomostmi, přesto špatnými komunikačními návyky a neochotou k někomu jinému, než k sobě samým.